"TÝDENNÍ SPECIÁL": HISTORIE TAKOVÁ, O JAKÉ SE NESMÍ HOVOŘIT (1)

Londýn je domovem desítek památek a budov, které byly navrženy speciálně svobodnými zednáři a které jsou nositelkami ohromujícího množství různorodé okultní symboliky. Robert Bauval ve své poslední knize, která vyšla pod názvem: "The The Master Game: Unmasking the Secret Rulers of the World" ("Hra Mistrů: Odhalení tajných pravidel světa"), odhalil obdivuhodný plán přestavby designu Lodýna po velkém požáru v roce 1666.

Ve skutečnosti se nejednalo o nějaké obyčejné pouliční plány - šlo o cílevědomou snahu zakomponovat mystickou sílu vysoké magie do samotného srdce nového Londýna. Několik dní po velkém požáru, kdy se atmosféra poněkud utišila, Christopher Wren a John Evelyn (každý zřejmě zcela nezávisle a na vlastní pěst) spěchali za Karlem II. s plány na celkovou rekonstrukci Londýna. Abychom byli přesní, tak je třeba říci, že Wren představil svůj plán dne 11. září 1666 a Evelyn zase ten svůj dne 13. září 1666.

Král byl údajně nadšen z obou dvou návrhů, ale ve finále je nebylo možné realizovat, neboť prostě nebyl čas na aplikaci tisícovky různých architektonických prvků a systémů, neboť desítky tisíc lidí přišly o střechu nad hlavou a lidé potřebovali akutně bydlet. Opuštěné plány Wrena a Evelyna by se tak staly jen jakousi pouhou poznámkou v rámci architektonické historie města, kdyby nebylo dvou velmi zajímavých skutečností:

• Tak především oba dva muži do svých navrhovaných plánů začlenili hluboké esoterické symboly, které především souvisely s rozvržením ulic a náměstí v Londýně (z pohledu nestranného pozorovatele je neuvěřitelné, že oba dva jedinci měli zcela stejný nápad).
  
• Přesně stejné symbolické konstelace použité zřejmě pro ty samé účely vznikly o více jak sto let později na druhé straně Atlantiku během realizace ulic a náměstí ve Washingtonu, hlavním městě USA.

Jeden z hlavních symbolů představuje poměrně jednoduchý osmiúhelník. Druhý symbol je pak složitější s mnoha odbočkami a koridory, který je oficiálně znám jako tzv. "Sefirotický strom" nebo také "Strom Života". Tyto pojmy jsou odvozeny z hebrejské kabaly, systému židovské mystiky, která byla vypracována v Occitánii během období velké intelektuální a náboženské svobody, která nastoupila společně se vzestupem katarismu ve 12. století.

Osmiúhelník stejně tak jako "Sefirotický strom" zůstávají skryté do dnešní doby nevědomému pozorovateli a návštěvníkovi hlavního města Spojených Států. Ty samé symboly však mohou být snadno viděny zasvěceným okem u Wrenových a Evelynových plánů pro Londýn (viz obr. níže). V obou dvou případech není ani tak problémem samotná demonstrace těchto symbolů, ale měli bychom se snažit přijít především na to, proč měly být a v případě Washingtonu také byly použity. Proč byl osmiúhelník a "Sefirotický strom" pro ně tak důležitý?

Wrenův plán na rekonstrukci Londýna po velkém požáru v roce 1666.

Wrenův plán na přestavbu chrámu

Velký požár se přehnal nad městem Londýnem jako obří vše spalující louč. Tento oheň totálně zdevastoval území, které bylo jeden a půl míle dlouhé a půl míle široké. Oheň zničil téměř vše od "Tower Hill" na východě až ke Katedrále na západě, kde vyhořela přední část kostela, který byl součástí katedrály, a zůstala prakticky jen kruhová stavba vybudovaná z kamene v gotickém slohu (viz obr. vlevo nahoře - dřevoryt kostela Katedrály z roku 1827).

Čtvrť, kde byl oheň zastaven, je dodnes, i když zde žijí především právníci, známá jako "Katedrála". Toto označení souvisí s historickými okolnostmi spojenými s "Templářskými Rytíři". Tato oblast se rozkládá mezi kostelem sv. Pavla na východě a "Covent Garden" na západě, ze severu je ohraničená ulicí "Fleet Street" a "Nábřežím Victorie" na jihu. Templáři si ve své době vybudovali vlastní sídlo z "Nového Chrámu" v roce 1161, které jim poskytovalo vynikající přístup z mola na řece Temži a přístup do nitra země až k "Newgate" v blízkosti řeky Fleet.  Výstavba kostela katedrály (Temple Church) započala v roce 1180. Jako tomu bylo i u jiných templářských kostelů, struktura jádra této stavby byla charakteristická klenutou střechou připomínající "Kostel Svatého Hrobu" (předpokládaný hrob Ježíše) v Jeruzalémě. Připomeňme jen tak na okraj, že "Kostel Svatého Hrobu" leží na západ od místa, kde se nachází "Šalamounův chrám" v Jeruzalémě. Tato okolnost pochopitelně nezůstala bez povšimnutí ani templářům v Londýně.

Věnován "Panně" byl tento chrámový kostelík vysvěcen dne 10. února 1185 Heracliusem, patriarchou Jeruzalémským, který byl za tímto účelem přivezen do Londýna. To se stalo jen pouhé dva roky před dramatickým pádem Jeruzaléma pod "pohanskou" silou Arabů vedených Saladínem v roce 1187. Oblast "Chrámu" včetně "Temple Church" zůstala pod vládou templářů až do jejich svržení v roce 1307. V roce 1312 všechny templářské nemovitosti v Londýně včetně výše uvedeného kostela připadly soupeřícímu vojenskému řádu "Johanitských Rytířů".

Když byl vliv Johanitů potlačen během reformace, byl kostel s okolními budovami předán "královské koruně". Budovy si postupně pronajali advokáti - především šlo o frakci zvanou "Master of the Bench", ze které se velmi často rekrutovali poradci královského dvora. Ti získali majetek královskou listinou od Jamese I. v roce 1608. Stavby "Soudního dvora" se nakonec staly majetkem církve, která se měla dle vydané královské charty o tento svěřený majetek řádně a pečlivě starat. Tak a nyní se pomalu opět dostáváme do časového úseku, který nás eminentně zajímá.

V plánech pana Wrena a Evelyna určených pro rekonstrukci Londýna po velkém požáru je patrné, že oba dva muži věnovali extrémní pozornost oblasti právě kolem chrámového kostela (Church of Temple). Jak již bylo řečeno, Christopher Wren byl první, kdo si vyžádal královu pozornost. Dne 11. září 1666 s plány zastrčenými pod kabátem spěchal za Karlem II. ve Whitehallu. Plány byly úžasně podrobné a profesionálním způsobem vyhotovené, včetně různých druhů urbanistického designu. Vyhotovení návrhu takového projektu a jeho příprava do finální fáze by trvalo týdny, ne-li měsíce. Přesto sotva týden uplynul od tragedie a Wren takový plán předkládal k nahlédnutí královi.

Spojení mezi katedrálou svatého Pavla a "Temple Chruch" bylo podle Bauvala úmyslem Christophera Wrena. Chtěl propojit čtvrť templářských rytířů na "Nový Šalamounův chrám". Skryté poselství je zřejmé - vytvoření "Nového Jeruzaléma" v Anglii.

Wrenovy myšlenky spojovaly nádhernou vizi nového hlavního města s posilováním sofistikovaných koncepcí v městském plánování. Jeho plány ve skutečnosti budily dojem produktu vysoce kvalifikovaného týmu. Přesto důkazy naznačují, že Wren nekonzultoval své plány s kolegy z "Royal Society" a sám pracoval na vizi nového Londýna. Snažil se chránit své myšlenky tak, aby nikdo jiný je nemohl zneužít, nebo šlo jen o přirozený spěch s přirozenou touhou být první? Mohl mít mnoho motivů k utajení a rychlosti, s jakou pospíchal ke královskému dvoru. Ale nás více zajímají jeho pohnutky a vnitřní přesvědčení týkající se vize nového Londýna.

Zdá se, že byl do určité míry motivován i svým osmiměsíčním studiem v Paříži, kde studoval neo-klasickou architekturu, stejně jako nové a odvážnější modely městských plánů. Wrenovým snem bylo nahradit staré klasické klikatící se uličky a náměstíčka starého středověku novými monumentálními cestami, které viděl ve Francii. Jak vidno, tak jeho plánu dominuje hlavní středová avenue, která vede prakticky z jednoho konce města (Aldgate) na druhou stranu (Strand) a prochází skrze sérii obrovských hvězdicových struktur, které jsou rozmístěny podél této hlavní třídy.

Tyto další hvězdicově se rozbíhající ulice vedou k menším náměstím po obou stranách "hlavní osy" a vytváří tak bizarní uzavřenou síť. Wrenovy plány také obsahovaly druhou monumentální ulici, která měla směřovat od "Tower of London" po "Cannon Street" a ke kostelu sv. Pavla. Tato druhá avenue v podstatě splývala s hlavní osou přicházející od Aldgate a celý systém se tak prodloužil k Ludgate respektive "Fleet Street".