UFO v Antarktidě 2

OBRÁZKY, KTERÉ NAJDETE NA NÁSLEDUJÍCÍCH STRÁNKÁCH, JSOU VÝSLEDKEM VELMI ROZSÁHLÉHO VÝZKUMU A MOHOU SE DOTKNOUT VELMI CHOULOSTIVÝCH OTÁZEK. JEJICH CÍLEM JE PŘINÉST ODLIŠNÝ POHLED NA PŮVOD FENOMÉNU UFO. JE "MIMOZEMSKÉHO PŮVODU" NEBO JE JEHO PŮVOD JINÝ? PODLE MÉHO NÁZORU MOHOU OBĚ MOŽNOSTI EXISTOVAT ZÁROVEŇ. KONEČNĚ, NABÍZÍ SE OTÁZKA, ZDA PROCES, KTERÝ ZAČAL V ROCE 1936, NEMÁ NĚJAKÉ SOUVISLOSTI S INCIDENTEM U ROSWELLU, OBLASTÍ AREA 51, MAJESTIC 12, MIB, ATD., ATD.

ZDROJE:
http://ovnis.esoterica.pt/princip/antarctida/prevenir.htm (E)
http://www.volny.cz/l_kopecky

V.
Podzemní základna v Antarktidě

Zároveň s tím, když němečtí vědci zlepšovali VRIL, HAUNEBU a RFZ, od roku 1938 se také staly jiné podivné události.
Ale začněme od začátku, částečně neznámou historií XX. století a událostmi, které se přihodily v Portugalsku.
Jedním z největších problémů, které se přihodily ve XX. století, mimo první světové války mezi lety 1914 b" 1918, byla přeprava pošty mezi oběma Amerikami a Evropou.
Ve dvacátých letech zápasily dvě společnosti o přepravu pošty přes Atlantik, severoamerická Pan American Arways a německá .Lufthansa.
Protože cesty byly velice zdlouhavé, a létání přes oceán způsobovalo logistické problémy a problémy s obnovováním zásob, se letadla těchto dvou společností rozhodly pro volbu používání hydroplánů, které obecně vzlétávaly z Azorských ostrovů. Na Azorách bylo těžké přistání na mořské hladině a Němci se snažili vyřešit tento problém velmi důmyslnou metodou a s velmi nízkými náklady: používáním lodí s katapulty, které létaly přes Atlantik, vymršťujíce letadla ve směru amerického nebo evropského kontinentu, pokud to dovoloval dolet letadel. Podle norem a proto, aby se dalo letadla dobře lokalizovat, se staly Azorské ostrovy velmi důležitým bodem při přistávání a schraňování letadel při jejich návratu.
Používali dlouhou řadu látek z pytloviny, kterou za sebou táhly německé lodě, která sloužila k tomu, aby zabraňovala vlnám na moři, a tak usnadňovala přistávání hydroplánů Lufthansy přímo na moři.
Některé lodě b" katapulty - zůstaly velmi slavné: mezi nimi např. BREMEN, WESTFALEN a SCHWAABENLAND. Tato poslední, postavená v roce 1922, vymršťovala hydroplány o hmotnosti 14 tun rychlostí 150 kilometrů za hodinu.
SCHWAABENLAND byla velmi moderní loď, dobře vybavená dokonalými komunikačními systémy a s vynikající meteorologickou stanicí. Několikrát použila jako operační základnu Hotru, jindy Faial..
Dne 24. května 1939 navštívil loď bratr severoamerického presidenta Roosevelta. V ten samý den kapitán lodě SCHWAABENLAND po rozkaze z Berlína odjíždí z Azorských ostrovů do Německa, kde se po rychlé opravě odebírá do Antarktidy. Jeho posláním bylo okupovat a ohraničit kus teritoria na kontinentě, asi 600,000 kilometrů čtverečních, a prohlásit je za německé okupované území, které bylo nazváno NEU SCHWAABENLAND (Nové Švábsko).

Tato mapa nemůže být nyní vystavována v Německu a její vlastnění může zapříčinit i uvěznění. Toto téma vystoupilo na povrch i v parlamentu Spolkové republiky Německo, protože neexistuje zákon, který by to zakazoval !!!

Teritorium okupované Německem v Antarktidě od roku 1938,
pojmenované NEU SCHWAABENLAND

Příjezd nacistů na Antarktidu byl doprovázen "přivlastněním" 600,000 kilometrů
čtverečních a ohraničením teritoria harpunami vymrštěnými z hydroplánů.

Jednou z osobností, která tvořila součást této expedice, byl HELMUT WOHLTAT, hlavní GOERINGŮV poradce (vrchního velitele vzdušných sil Německa a který byl iniciátorem založení organizace VRIL). HELMUT WOHLTAT v

ypracoval posudek o expedici do Antarktidy, který předal osobně GOERINGOVI dne 9. května 1938.
V říjnu roku 1939 (asi měsíc po začátku druhé světové války) bylo územní SCHWAABENLAND předáno Luftwaffe (leteckým silám Německa) a 17. prosince 1939 vyjíždí z Německa loď z Hamburského přístavu, plně naložená zavazadly a vědci proto, aby mohla být na Antarktidě založena "základna".
Po cestě, když projížděli kolem Portugalska, s cílem jižní hemisféra, loď také převážela letadla "vymršťovače" proto, aby mohla svými harpunami označit vyhraničené území na nových teritoriích v Antarktidě

Při návratu do Hamburku dne 11. dubna 1940, byly loď a její posádka přijaty jako hrdinové Německé říše.
V srpnu roku 1942 je loď převezena do Norska na jednu základnu (již okupovanou Německem), doprovázená eskadrou 24 válečných lodí. Asi rok a půl nikdo nevěděl, kde je a nebylo možné ani objevit místa jejího pobytu. Je také nutno poznamenat, že toto území okupované Německem v Antarktidě bylo kontrolováno Norskem pro vědecké výzkumy a bylo to z rozhodnutí Vědecké společnosti národů, jež následovalo po ukončení první světové války.
Dne 19. května 1943 spojenecké síly již podezřívaly Německo, že se v oblasti okupované Antarktidy děje něco velmi podivného, protože byl zaznamenán velmi velký pohyb ponorek ve směru do Jižního Atlantiku. Americký president Roosevelt osobně varuje misí presidenta Brazílie přes svého velvyslance, že předseda portugalské rady, dr. Salazar nedal souhlas k nainstalování vojenské základny Američanů na Azorských ostrovech, Němci se připravovali na instalaci základny ponorek na ostrovech a že s jistou horlivostí tam budou uskutečňovat mezipřistávání, jak je vidět na následujícím dokumentu:

Německé ponorky na Azorských ostrovech.

Tato situace vyprovokovala Spojené státy a Velkou Británii, že se připravovaly na operaci pro dočasnou okupaci Kanárských ostrovů a Ostrovů Zeleného Mysu.
Dne 23. května 1944 jeden dokument zpravodajských služeb ukazoval , že "Salazar pokračuje ve hře o čas" předtím než odpověděl na požadavek formulovaný Američany.

VI.
VRIL a ANDROMEDA

Jedním z "nejlepších strojů" vyrobených organizací VRIL během druhé světové války byl VRIL 7, velký objekt diskovité formy, velmi podobný HAUNEBU III, ale měl skoro 120 metrů v průměru, první zkouška s VRILEM 7 byla provedena nad Baltickým mořem v zimě roku 1944.

Následující obrázek, HAUNEBU II

Některé obrázky VRILU 7 a VRILU 6:

Nějaké detaily spodní části VRILU 7:

Detaily spodní části RFZ 5:

Poté obrázek projektu ANDROMEDA, speciální druh čistého transportéru různých typů objektů: