UFO V MILÁNĚ?

Je noc z 2. na 3. ledna 1979. V Miláně je zima, rtuťový sloupec značí minus jedna. Ledový vítr Tramontana se prohnal mraky a několika přízrakům v ulicích města dopřál jasnou oblohu. Zdálo se, že hvězdy jsou tam na dosah. Lorenzo Micciché, vedoucí operačního střediska v Questuře, si právě dopil další šálek kávy z oranžové termosky, kterou mu připravila jeho žena. Je jen pár minut před koncem směny, když mu, možná přemoženému únavou, uklouzne věta, kterou by na pracovišti neměl nikdo nikdy vyslovit: "Celkově vzato," říká svému kolegovi, "to byl klidný večer."

Kolega se na něj nedůvěřivě podívá, ani si nestihne dát ruku mezi nohy, když začne zvonit telefon. Na druhém konci linky žena s nezaměnitelným kalábrijským přízvukem vzrušeně oznamuje, že viděla světelnou kouli, která vysokou rychlostí sviští oblohou v oblasti Sempione. Micciché otráveně zavěsil, přesvědčen, že jde o obvyklého blázna, který má náladu na vtip. Místo toho v následujících minutách ústřednu na via Fatebenefratelli doslova zasáhla záplava telefonátů. Všechny od lidí, kteří tvrdí, ne, křičí, že viděli něco divného na obloze. Volání přicházejí z náměstí Piazza Duomo, Piazza Miani, Via Maggi, Piazzale Loreto, Corso XXII Marzo a Linate. Hovoří o tančících světlech na milánském nebi a o světelných koulích pohybujících se neslýchanou rychlostí.

Vedoucí operačního střediska Micciché a jeho kolega jsou ohromeni. Jsou zvyklí jednat se zločinci, dokonce i s těmi nejhoršími, ale ne s UFO. K občasným hlášením sice dochází, ale většinou jde o ojedinělé případy, které se obvykle zařadí do kategorie "šroubované žertíky". Noc z 2. na 3. ledna 1979 je však neobvyklá. Vysoký počet telefonátů, shodné verze svědků a především vzrušený tón hlasů naznačují, že se dělo něco jiného než obvykle. Než však začneme vyprávět příběh o tom, jak noc, kdy nebe nad Milánem napadla UFO, skončila, vraťme se o několik let zpět, do roku 1933.

Procházení novinových sbírek a surfování po internetu ukazuje, že Lombardie má zvláštní c