UFO WHISTLEBLOWEŘI: DRŽENÍ KLÍČŮ K NADPOZEMSKÝM TAJEMSTVÍM NEBO MISTŘI DEZINFORMACÍ?

Pokud se zajímáte o UFO a všímáte si whistleblowerů, jméno Davida Grusche vám bude povědomé. Nejznámějším ze všech whistleblowerů UFO byl však bezpochyby Falcon. "Kdo to byl?" Možná se ptáte. Pojďme se na něj podívat. Sokol byl muž jménem Harry Rositzke. Pracoval pro Ústřední zpravodajskou službu (CIA). A nejen to, v době po druhé světové válce Rositzke pracoval tajně pro Úřad strategických služeb. Můj dobrý přítel Greg Bishop o něm řekl: "Rositzke, rodák z Brooklynu, byl odborníkem na problematiku sovětské rozvědky, KGB a ruských programů, jejichž cílem bylo destabilizovat Západ pomocí pečlivě připravené propagandy." Rositzke, který zemřel v roce 2002 ve věku jedenadevadesáti let, napsal řadu knih literatury faktu o světě špionáže, včetně knih KGB: Očima Ruska a Tajné operace CIA. Je důležité poznamenat, že Rositzke neměl evropský přízvuk. Toto odhalení dodává další váhu možnosti, že mohli existovat konkurenční Sokoli; jeden, Rositzke, Američan, se snažil chránit vládní tajemství USA. Druhý? Neznámá evropská postava, která se vydávala za amerického úředníka, používala stejnou přezdívku jako Sokol a snažila se dále narušit americké zpravodajské služby.  S tím, co bylo řečeno, se podívejme na další informace o Falconovi.

V září 1980 se Moore při propagaci filmu The Roswell Incident zúčastnil řady rozhovorů v rozhlase po celých Spojených státech. Na konci jednoho takového rozhovoru řekla Moorovi sekretářka, že na lince je někdo, kdo chce s Moorem mluvit soukromě. Hlas na druhém konci patřil plukovníkovi, který byl umístěn na letecké základně Offutt, která se nachází v okrese Sarpy v Nebrasce. Tento muž Moorovi řekl, jak vypráví Greg Bishop ve své knize Project Beta z roku 2005: "Myslíme si, že jste jediný, koho jsme slyšeli, kdo zřejmě ví, o čem mluví." Plukovník si přál schůzku. A také brzy. Moore si poznamenal plukovníkovo číslo a slíbil, že se co nejdříve ozve. Aktivní plukovník však nečekal, až se mu Moore ozve. Místo toho kontaktoval Moora - podruhé. Ten opět vytroubil stejných šestnáct slov: "Myslíme si, že jste jediný, o kom jsme slyšeli, že zřejmě ví, o čem mluví." Teď už byl Moore více než zaujatý. Schůzka byla rychle domluvena. Dvojice se měla sejít v jedné albuquerqueské restauraci, která byla na Moorově cestě domů, na dobré jídlo a - doufejme - poučný rozhovor. Záhadného informátora Moore popsal jako staršího a hubeného člověka. Greg Bishop uvedl, že muž měl "náznak východoevropského přízvuku". Od toho dne začal Moore kouzelnému starci říkat "Sokol".

Greg Bishop říká, že:

"... Mooreův nový známý mu řekl, že zastupuje skupinu zpravodajských agentů americké vlády, kteří jsou unaveni z utajování tématu UFO a touží zveřejnit přesnější informace. Chtěli tak učinit prostřednictvím renomovaného badatele. Ten by časem dostával malá sousta příběhu a mohl by s nimi nakládat, jak by chtěl. Měl by Moore zájem o účast v takovém programu?"

Ano, Moore měl zájem. Velmi. Ale byla tu ještě otázka onoho výše zmíněného nesvatého spojenectví, o němž Moore věděl, že do něj bude muset vstoupit; ať se mu to líbí, nebo ne. Věděl, že pokud do té hry nevstoupí, pak se mu šance proniknout k jádru toho, co strýček Sam ví o UFO a mimozemšťanech - mrtvých, živých nebo dokonce obou - nenávratně vymkne z rukou. Moore tedy souhlasil, že udělá vše, co bude třeba. A zapomněl na cenu. Možná i na následky. Vše se brzy rozběhlo: počátkem osmdesátých let se Moore pravidelně ocital na konci instrukcí, aby cestoval na určitá místa ve Spojených státech, kde se měl setkat s anonymními postavami typu zasvěcených, mezi nimiž byl opět i Falcon.

Při každé příležitosti byly Moorovi předány zdánlivě vysoce utajované materiály o UFO - vždy v manilových obálkách a na různých, široce rozšířených místech. Mezi tato místa patřil motelový pokoj na severu státu New York a jistá budova v centru Los Angeles v Kalifornii. Jednou, v dubnu 1983, vyzvedl Moorův přítel Nic Magnuson pro Moora sbírku dokumentů na mezinárodním letišti Sea-Tac v Seattlu ve státě Washington. Předání provedl "nízký, postarší, plešatící muž", který Magnusonovi předal noviny, v jejichž stránkách byla ukryta jedna z oněch neocenitelných manilových obálek. Souborná dokumentace se týkala takových záhad jako "Projekt Aquarius", "MJ12 [alternativní výraz pro Majestic 12]", "komunikace s mimozemšťany", dokonce i rozhodnutí elitních osobností v oblasti shromažďování zpravodajských informací, aby Bílý dům zůstal pevně mimo ufologickou smyčku. Tajemství, které bylo tak ohromující, že se o něm nedozvěděl ani prezident Spojených států? Možná ano.

Pro Moora bylo jen velmi málo pochyb o tom, že dokumenty představují naprostý dynamit. Tedy pokud byly pravdivé. To byla ta největší otázka: byly pravé? Nebo byl Moore zneužit lidmi ze zpravodajské komunity; manipulativními postavami, které se snažily Moora odvést od jeho skutečně významného výzkumu Roswellu a posunout ho dál po cestě plné pochybných dokumentů? A nad Moorovou hlavou jako Damoklův meč stále visela ta část dohody, kterou musel Moore splnit, pokud chtěl i nadále dostávat pravidelné dodávky těchto zdánlivě neocenitelných dokumentů. Mooreova role v tom všem se točila kolem muže jménem Paul Bennewitz.

Paul Bennewitz, fyzik z Albuquerque v Novém Mexiku, který zemřel v roce 2003, strávil značnou část svého života pátráním v přísně tajných projektech amerického letectva a Národní bezpečnostní agentury, které byly od konce sedmdesátých do začátku osmdesátých let umístěny na letecké základně Kirtland v Novém Mexiku. Bennewitz se domníval, že tyto projekty souvisejí s činností zlověstných mimozemšťanů. Ti se vznášeli po obloze nad Kirtland AFB za nocí plných hvězd a měsíčního svitu a demonstrovali svou mimozemskou nezranitelnost a moc. Není divu, že byl Bennewitz po léta pod důkladným dohledem americké armády a řady zpravodajských služeb. V důsledku svého pátrání byl z temného světa oficiálních míst bombardován masou dezinformací, zfalšovaných historek a naprostých lží, aby ho odvrátili od jeho výzkumu. Fungovalo to. Ve skutečnosti, k Bennewitzově věčné škodě, to fungovalo až příliš dobře. V polovině osmdesátých let se blížil k úplnému duševnímu rozkladu.

Zpravodajskou komunitu ani trochu nezajímalo, že si Bennewitz myslel, že jejich tajné operace souvisejí s UFO - právě proto, že spojení s UFO bylo Bennewitzovým vlastním dílem. V oficiálním světě však panovaly hluboké obavy, že když se Bennewitz při pátrání po UFO vrtá v utajovaných aktivitách v Kirtlandu, mohl by nechtěně prozradit - v nejhorším případě špionům Sovětského svazu - informace a technologie, které musely být za každou cenu utajeny, i kdyby to mělo stát Bennewitzovo vlastní zdraví a duševní zdraví. Což se nakonec stalo. A tak byl zahájen chmurný plán.

Američtí agenti se dozvěděli podstatné části Bennewitzových teorií od něj samotného, a to tak, že se v době jeho nepřítomnosti vloupali do jeho domu a prohlédli si jeho složky a výzkumné poznámky. Bennewitzovo přesvědčení bylo ohromující a kontroverzní: mimozemšťané mrzačili dobytek jako součást nějakého podivného genetického experimentu. Mimozemšťané unášeli americké občany a implantovali jim malá zařízení pro znepokojivě neznámé účely. Ti samí mimozemšťané žili hluboko pod zemí v zabezpečené pevnosti pod Archuleta Mesa v Dulce v Novém Mexiku. A všichni se brzy ocitli v hlubokých a hrozivých problémech, které byly přímým důsledkem přítomnosti této vznikající mezigalaktické hrozby. Letectvo tak dalo Bennewitzovi přesně to, co hledal: potvrzení, že všechny jeho teorie jsou pravdivé, a ještě něco navíc. To vše však byla jen pečlivě naplánovaná lest, která měla Bennewitze bombardovat tolika falešnými údaji o UFO v naději, že ho odvede od tajných vojenských projektů neFO povahy, které odhalil. A je jisté, že to všechno velmi dobře fungovalo. Pro vládu. Pro Bennewitze už mnohem méně.

Když Bennewitz obdržel potvrzení (i když pečlivě kontrolované a naprosto vykonstruované), že ano, narazil na strašlivou pravdu a že ano, hluboko pod Dulce skutečně existuje mimozemská základna, mělo jednání zpravodajské komunity požadovaný účinek: Bennewitz se stával stále paranoidnějším a labilnějším a začal se odvracet od Kirtlandu (centra přízemních tajemství NSA a letectva, která bylo třeba udržet) a neškodně se ubírat do blízkosti Dulce, kde mohly být jeho akce, výzkumy a teorie pečlivě kontrolovány a manipulovány vládou. V té době americká rozvědka zapojila do tajného plánu Billa Moora a požádala ho, aby je informoval o tom, jak dobře - z jejich pohledu - dezinformační operace proti Bennewitzovi fungují. Na oplátku byly Moorovi slíbeny - a poskytnuty - údaje a dokumenty o supertajných oficiálních projektech UFO, havarovaných talířích, mrtvých mimozemšťanech a dalších. Taková tedy byla podstata bezútěšné dohody mezi Moorem a mužem s evropským přízvukem, Sokolem.

To vše nás přivádí k tomu, co se stalo po 11. prosinci 1984, kdy Jaime Shandera obdržel stále kontroverzní dokumenty Majestic 12. Je to příběh stejně ohromující jako příběh Paula Bennewitze - částečně proto, že byl vzájemně propojený, jak dále uvidíme. Způsobil, že pracovníci kontrarozvědky FBI pojali podezření, že tytéž dokumenty nejsou ničím jiným než výtvorem dezinformačních agentů ruské vlády.  V létě 1987 vydalo nakladatelství Sidgwick & Jackson knihu Timothyho Gooda Above Top Secret: The Worldwide UFO Cover-Up. Obsahovala kopie stejných kontroverzních dokumentů Majestic 12, které byly zhruba o tři roky dříve vhozeny do poštovní schránky Jaimeho Shandery. Podle Goodových slov získal kopie stránek v březnu 1987 od "zdroje ze CIA". Good byl důsledně zdrženlivý, pokud jde o otázku, jak přesně kopie spisů získal. A také od koho. Dva měsíce poté, co Goodovi dokumenty poskytl informátor ze CIA, se o dokumentech Majestic 12 zmínil londýnský list Observer. Datum článku bylo 31. května 1987. Napsal ho Martin Bailey a měl dlouhý název "Blízká setkání mimozemského druhu - a teď, pokud jste si přečetli dost o volbách, tady jsou zprávy z jiného světa".

Moore, Shandera a Friedman se obratem rozhodli uvolnit své výtisky na veřejnost, což není nijak překvapivé vzhledem k tomu, že informace o novinách Majestic 12 začínaly prosakovat a kolovat i mimo okruh této trojice. Bylo to naprosto pochopitelné: koneckonců ti tři udělali veškerou přípravu a to poslední, co chtěli, bylo, aby byli z příběhu vypsáni - nebo přinejmenším ponecháni na okraji a frustrovaně seděli stranou. Jen na okraj: Alice Bradleyová Sheldonová, která velmi pravděpodobně koncem šedesátých let napsala dokumenty "Serpo", zabila sebe i svého manžela necelé dva týdny předtím, než byly dokumenty Majestic 12 zaslané Jaimemu Shanderovi poprvé veřejně zmíněny - konkrétně na stránkách londýnských novin Observer. Ve stejném měsíci zemřel také James Jesus Angleton, který byl v letech 1954 až 1975 šéfem kontrarozvědky CIA a o němž se říkalo, že byl "v obraze", pokud jde o Majestic 12. V roce 1975 zemřel i James Angleton. Rakovina plic ho zastihla 11. května ve věku šedesáti devíti let.

Pokud se FBI dozvěděla něco dalšího o Majesticu 12 v období po roce 1989, pak se tyto informace podle zákona o svobodném přístupu k informacím neobjevily. Víme však něco velmi zajímavého, a to díky muži jménem Richard L. Huff. Působil jako spoluředitel úřadu v rámci Úřadu pro informace a soukromí. V korespondenci (konkrétně 22. července 1993) mě Huff informoval o existenci "hlavního spisu" FBI o společnosti Majestic 12, který je nyní v takzvaném "uzavřeném stavu". Název spisu není něco ve smyslu "Potenciálně uniklý dokument" nebo "Pochybný dokument", jak by si někdo mohl představit vzhledem k podivnému příběhu, který je podrobně popsán v této kapitole. Název spisu není nic menšího než - počkejte si - "Špionáž". I když jsme, pravda, nuceni spekulovat, už jen toto jediné, do očí bijící slovo silně naznačuje, že sága Majestic 12 se skutečně točila kolem stejných složek, které se vynořují na stránkách této kapitoly: špioni, kontrarozvědné operace, situace Moore-Bennewitz, slova Geralda K. Hainese a vměšování Rusů. A špionáž.

Jeden sokol? Dva Sokoli? Falešné dokumenty o mrtvých mimozemšťanech? Ruští špioni? Lidé umírající v době, kdy se objevily dokumenty Majestic 12? Co to všechno znamená? Inu, znamená to, že svět whistleblowerů je velmi podivný; svět, v němž přicházejí ke slovu pravda, dezinformace, kontrarozvědka a smyšlené materiály a další. Dávejte si proto pozor na to, co vidíte a slyšíte.