UFOlklór VI. - UFO: EVOLUČNÍ METAFORA (1)

UFO se stejně jako okultismus stává dojemným symbolem vnitřní transformace, a spíše než že by bylo pouhým polem niterného poznání neviditelného, vypadá to, že UFO je zcela viditelným jevem a že zasahuje do jiné sféry bytí a bytostí. Je to to okultní viděné radikálně. Je to je v jistém smyslu zjevený okultní svět, zvláštní připomínka našeho stavu duchovní zanedbanosti, která se představuje jako obtížný a archetypálně nabitý zenový koán. Zdá se, že čeká na naše osvícení, než zjeví svůj úplný význam. „Musíme se naučit expandovat směrem dovnitř, dokud nějakým způsobem neobnovíme smysl pro huacu [životní sílu], dokud neobnovíme pociťování ‚neviditelných sil‘… "Nějak se to musí udělat,“ říká Colin Wilson.^[1]

UFO nás k tomu vybízí. A stejně jako většina okultních významů a symbolů odkazují na vnitřní realitu, a ta je v mysli okultního praktika, v níž se spojují reality obou světů. Někdo tak dobře obeznámený s halucinogenní logikou jako Terence McKenna dokonce zašel až tak daleko, když naznačil, že UFO je rukavice hozená k nohám vědců – jakousi hádankou typu „A teď to rozlouskni!“. Kromě toho se zdá, že tato záhada v sobě skrývá něco cenného – nebo přinejmenším dráždí naši imaginativní interpretaci, „předvádí se“ někde mezi skutečností a fikcí, existuje jako jakási „konceptuální karikatura“ slabiny naší kultury. Po přečtení pěkné řádky literatury vystoupí neodbytné podezření, že nám někde unikla pointa, jako když se nám nepodaří pochopit zenový koán – důvodem jeho šaškovitosti je právě to, že si uvědomujeme obraz jen zčásti. Člověk má pocit, že podobně jako u Goethova Fausta je „touha po okultnu instinktivním přáním věřit v neviditelné síly, širší význam, které dokáží přerušit kruh“. Ufologie poskytuje do značné míry stejný podnět a přitažlivost jako okultno a nabízí člověku prostředek k prohloubení smyslu pro to podstatné a širší význam.

Jak se zdá, žijí tyto „neviditelné síly“ skrze nás a jejich jazyk je nejlépe vybaven k úžasu a symbolice s nimi spojenými. A je to přímo evoluční metafora, onen symbol potenciálu pocházejícího z vnitřních světů, který nás nabádá, abychom jej aktualizovali do podoby skutečnosti. Pokud, jak to naznačují Grof i Wilson, jsou tyto entity UFO vskutku tak „mezi“, jak se jeví, pak jejich často symbolický obsah a sdělení mohou předznamenávat nový vztah k našemu vlastnímu vědomí.^[2] Brian W. Aldiss napsal v roce 1955 povídku "Venku" (Outside) vyprávějící o skupině lidí žijících v domě, z nějž nikdy nevycházejí ven, kteří nakonec zjistí, že jsou předmětem pozorování v obrovském experimentu.^[3] Náš problém je opačný – nejsme obyvateli svého domu – neustále pobýváme venku a náš niterný život je zahlušen příbojem zvenčí. UFO se stává poslem našeho nitra, jež na sebe upozorňuje roztodivnými způsoby – záhadná světla nám ukazují vymístěné světlo zevnitř a vybízejí k pouti za ním.

Zasazení imaginace do fenomenologického arzenálu umožňuje aktivněji se vypořádat s kategorizačními mechanismy samotného vědomí; to jsou ty mentální klapky na očích, které UFO vůči nám zřejmě používá podobným způsobem, jako když chameleon mění barvu své kůže. Je možné, že rychlost a flexibilita vnímání v imaginativní literatuře dokáže odhalit facetu tajemné skutečnosti skrytou za fenoménem, jež se pokouší zobrazit. Jinými slovy, imaginace, stejně jako imaginativní literatura, nás informuje o naší realitě daleko víc, než si uvědomujeme. V jádru ufologie a zážitků s UFO je prvek frašky, a tím je to, co Colin Wilson nazval problémem „záměrné nevěrohodnosti“. Wilsonův životopisec Gary Lachman v knize "Nebýt robotem: Život a dílo Colina Wilsona"^[4] dokonce poznamenal, že si začíná myslet, zda tyto mimozemské bytosti – běžně spojované s UFO – nejsou „fanoušky Monty Pythona, bratří Marxů a Tří moulů“.^[5]

Lachman dále uvádí, že by mohlo jít o záměrnou snahu zpochybnit naše interpretace a donutit nás, abychom se vymanili z naší lenosti vnímat. Někdo by řekl, že tento fenomén přímo oslovuje každou povahu nadanou imaginací, aktivitou, bdělostí a racionálností, aby se pustil do jeho výkladu. V tomto smyslu se UFO fenomén nabízí jako pedagogický nástroj: jde o záměrně nejasnou a frustrující šifru, která pronásleduje i toho nejposedlejšího kryptografa. Pro vnímavou a otevřenou mysl si záhada, kterou UFO představuje, žádá vysvětlení, ale příliš ležérnímu nebo línému duchu se to nepodaří. Fenomén navzdory tomu přetrvává a jen málokdo si najde čas, aby se zamyslel nad jeho podstatou. Přesto se objevila řada brilantních pokusů tuto záhadu rozluštit, o což se zasloužili zejména Jacques Vallée, John E. Mack a v novější práci se Jeffreymu Kripalovi^[6] a Jasonu Reza Jorjanimu^[7] podařilo u této problematiky rozvinout hermeneutický a fenomenologický přístup.

Na tomto místě je třeba ještě zmínit i nejnovější práci na poli výzkumu DMT^[8] ve spojení s mimozemskými únosy, UFO a neurologickým výzkumem, bytostmi a entitami spojovanými s touto látkou a LSD, inteligencí rostlin, povahou mysli a reality. Na čtyřdenním sympoziu v Tyringham Hall v Anglii se v roce 2017 sešlo dvacet světových psychedelických kapacit, aby diskutovali o setkáních s entheogenními entitami, rozšiřování vědomí, vizionářských zážitcích a budoucnosti výzkumu v této oblasti. Mezi účastníky se mimo jiné nacházeli Ralph Metzner, Chris Bache, Whitley Strieber, Jeffrey Kripal, Angela Voss, Bill Richards, Chris Timmermann, Michael Winkelman, Luis Eduardo Luna, Anton Bilton, Bernard Carr, Daniel Pinchbeck, Dennis McKenna, Ede Frecska a David Luke. Jejich příspěvky vyšly knižně pod názvem "Setkání s DMT entitami".^[9] DMT se vyskytuje v rostlinné a živočišné říši, přirozeně i u lidí a může se uvolňovat během prožitků blízkých smrti (NDE) a skutečné smrti, díky čemuž se této látce říká „spirituální molekula“. Pokud se DMT užívá jako psychedelikum, ať už prostřednictvím ayahuascy, nebo v čisté formě, je považováno za jeden z nejsilnějších a nejpodivnějších entheogenů. Většina uživatelů vysokých dávek uvádí vize neznámých, ale podivně známých mimozemských světů a setkání s rozumnými nelidskými entitami.

UFO a s ním související témata – únosy mimozemšťany, implantáty, zohavování dobytka, mimosmyslové vnímání a okultní vědění – se navíc bez větších potíží staly součástí vědeckofantastické imaginace. Počátek zážitku samotného je totiž tak hluboce spjat s našimi kulturními zábavami a mytologiemi, že je obtížné lokalizovat jeho původ a to, jak kulturní prostředí subjektivně deformuje interpretaci událostí svědky. To je něco, k čemu u tohoto fenoménu zřejmě dochází, což naznačuje, že:

1. Vychází z představivosti jednotlivce a je tedy směsicí kulturní mytologie a osobního zkreslení

2. Jako takový postává z kolektivního nevědomí lidstvem sdílené mytologické představivosti

3. Je objektivně-subjektivní; je tím, co Michael Talbot nazývá „omnijektivní“ fenomén, který existuje – nebo stírá hranice – mezi tím, co se běžně vnímá a prožívá jako zásadně oddělené, tedy buď/anebo. Pojem „buď/anebo“ by samozřejmě znamenal kombinaci všech tří příkladů jeho možného původu.

Všechny tyto individuální přístupy zahrnují aktivní přístup k výkladu a dosažení rovnováhy mezi tím, co Carl G. Jung nazýval „aktivní imaginací“, a filosofickou a vědeckou rigorózností. Všichni výše uvedení autoři uznávali význam samotného aktu interpretace jako významné složky vzájemného porozumění, a to jak prezentovaného, tak reprezentovaného, a to jak teoreticky, tak empiricky jako například v případě unesených, což je případ Whitleyho Striebera.^[10] Když se pokusíme propojit co nejvíce myšlenek, můžeme z toho najít „cestu ven“ a doufat, že se nám podaří zahlédnout obrysy některých zákonitostí, které jsou základem okultních jevů – podobně jako na oné slavné Flammarionově rytině z roku 1888, na níž poutník^[11] trhlinou nahlíží za závoj běžné reality. Jestliže UFO samotné se na nás „dívá z ptačí perspektivy“ – v přeneseném i doslovném slova smyslu –, musíme se i my zase povznést nad jeho logiku, abychom zase viděli, jak a proč funguje tak, jak funguje. Mohli bychom to nazvat třebas hledáním nadvědomí, nebo „UFO vědomím“, ale protože existuje reálné podezření, že zkušenost UFO je zároveň metaforou směřující k novému chápání reality, mohla by pak být interpretována jako evoluční metafora.^[12]

Odhlédneme-li od těchto teoretických a historických obtíží, můžeme se obrátit k samotné obloze a po způsobu Flammarionova poutníka se zamyslet nad tím, že je symbolickým i skutečným pohledem do neidentifikovatelného tajemství. Například náš nebeský souputník Měsíc lze bez problému ihned rozeznat – přesto k němu, a dokonce i zpět jen málokdo cestoval – nepočítáme-li ovšem k takovým poutníkům i barona Prášila,^[13] Julese Verna,^[14] Herberta George Wellse,^[15] Georgese Mélièse,^[16] ale přesto vše, co přesahuje jeho hranice, zůstává pro naše přístroje obtížně prozkoumatelné. A pak, za určitou hranicí, je to opět neznámé. Nemůžeme, ať už v dobrém či zlém, „uvědomit si ve vší celistvosti vše, co v ní spočívá“, jak samotnou mysl oslavoval hororový spisovatel H. P. Lovecraft.^[17] Kromě toho je náš zjevný Vesmír projekčním pozadím naší kosmologie a imaginace – našeho „Co by bylo, kdyby…?“.

-pokračování-

--------------------------------------------------------

PRAMENY:

[1] Colin Wilson: The Occult. Grafton Books, London 1988.
[2] David J. Moore: Evolutionary Metaphors. UFOs, New Existentialism and the Future Paradigm. John Hunt Publishing, 2019.
[3] Viz Hledání budoucího času. Práce, Praha 1985.
[4] Gary Lachman: Beyond the Robot: The Life and Work of Colin Wilson. TarcherPerigee, 2016.
[5] The Three Stooges bylo americké trio tvořené bratry Curly a Moe Howardovými a Larry Finem, které se v letech 1922-1970 věnovalo vaudevillu a komediálním výstupům.
[6] Jeffrey J. Kripal: Authors of the Impossible: The Paranormal and the Sacred. University of Chicago Press, 2011.
[7] Jason Reza Jorjani: Prometheus and Atlas. Arktos Media Ltd., 2021.
[8] Srv. San: UFOkultura: UFO: okulturní & popkulturní ikona.
[9] David Luke, Rory Spowers (eds.): DMT Entity Encounters: Dialogues on the Spirit Molecule with Ralph Metzner, Chris Bache, Jeffrey Kripal, Whitley Strieber, Angela Voss, and Others. Park Street Press, 2021.
[10] Srv. San: UFOlklór: Démonologie & mytologie UFO.
[11] Je to iniciační osoba, „poutník přicházející z Ná-kodžá-Abád“. Ná-kodžá-Abád, místo mimo místa, „místo“, které není obsaženo v žádném místě…“, slovo, jejž razil Šihábuddín Jaḥjá as-Sohravardí, umučený heretik z dvanáctého století, které znamená „Nikde-země“. Cesty do Ná-kodža-Abád se dějí pomocí imaginace. Poutník praví: „Přicházím zpoza pohoří Qáf… odtud, kde jsi i ty na počátku byl a kam se navrátíš, až se vysvobodíš ze svých pout.“ Podrobněji viz San: Slepá sova.
[12] David J. Moore: Evolutionary Metaphors.
[13] Baron Prášil. Režie: Karel Zeman. Československo, 1962.
[14] Jules Verne: Do Měsíce. Josef R. Vilímek, Praha 1894, a Jules Verne: Kolem Měsíce. Bedřich Kočí, Praha 1907.
[15] Herbert George Wells: První lidé na Měsíci. SNKLU, Praha 1964, ilustrace Adolf Hoffmeister.
[16] Cesta na Měsíc. Režie: Georges Méliès. Francie, 1902.
[17] Srv. San: O kouzelníkovi, jenž se nestal obchodníkem a neobcházel cestu spravedlivých aneb Na cestě za obyvateli soumraku.