UFOlklór VI. - UFO: EVOLUČNÍ METAFORA (2)

„Žádný smrtelník neodhalil můj závoj“, stálo prý podle Plútarchovy citace na podstavci sochy bohyně Isis v Egyptě, zosobňující přírodu, a Hérakleitův výrok říká: „Příroda se ráda skrývá.“^[18] Vskutku, od náboženství až po žánry spekulativní literatury zalidňujeme oblasti neznáma božskými postavami nebo jinými bytostmi, které jsou nám podobné či nepodobné. To, co v tomto tajemném prostoru straší, je psychika, mysl a její osvícení, a to je součástí prastaré tradice, někdy symbolizované jako Isidin hvězdný závoj – a někdy „odkrývané“ uznávanými či odsuzovanými okultními adepty.^[19]

William James kdysi řekl, že „nikdy nemůže existovat faktický stav, jemuž by nemohl být pravdivě připsán nový význam“, tedy „za předpokladu, že se mysl povznese k hlubšímu pohledu na věc“. Podle Jamese naše běžné pojetí vědomí jako bdělého racionálního stavu mysli je jen jedním druhem vědomí a naše poznání světa nemůže být úplné, ponecháme-li tyto další druhy vědomí nepovšimnuty. Je však třeba mít na paměti také výrok Carla G. Junga, který na dílo W. Jamese úzce navázal, že „nejvyšší pravda i absurdita jsou jedno a totéž“, neboť v ufologii, stejně jako v životě, se obě často sbližují, když plamen vědomí jasně hoří,“ a mohli bychom pokračovat jeho další myšlenkou, která se dotýká podstaty problému UFO, že „symbol je na jedné straně primitivním projevem nevědomí, na druhé straně ideou, která odpovídá nejvyššímu tušení.“

Kniha "Nadpřirozené"^[20] – spolupráce Whitleyho Striebera – oběti mimozemského únosu a spisovatele hororů – a profesora Jeffreyho Kripala – odborníka na filosofii a náboženské myšlení – působí místy jako hybrid Wilsonova "Úvodu do nového existencialismu"^[21] prokládaný mystickým komentářem ke stinným stránkám esoteriky a hlubinné psychologie. Kripal popisuje hermeneutiku – ústřední teoretický přístup, který se prolíná celou knihou jako „umění interpretace dešifrující skryté významy nějakého záhadného symbolu, textu, snu, vize nebo nápadné shody okolností“, v němž rozpoznáváme „jediný proces, který současně spoluvytváří subjekt i objekt“. Opět se vracíme k Wilsonově pojetí, že vědomí je „dvojitým agentem“.

Boha Herma, trickstera,^[22] jehož jméno je základem slova „hermeneutika“, označil Jason Reza Jorjani za archetypálního „dialektického antagonistu“, jakýsi „živý“ koán kolektivního nevědomí.^[23] UFO je pro Striebera, Kripala a Wilsona takovou symbolickou realitou – simultánním spoluvytvářením trickstera – dvojitého agenta a našeho vlastního vnitřního dialektického antagonisty.^[24] Náboženská víra, obřady a rituály kmene Winnebago zahrnuje též winnebažský obřad wanantce’re znamenající „koncentrace mysli“ před vydáním se na válečnou stezku, před nímž však musel získat konkrétní požehnání. Winnebažskou víru v nadpřirozeno lze v jejich jazyce vyjádřit několika výrazy: wak’an, wak’a’ndja,^[25] xop a waxop’i’ni. Slovo wak’an znamená „posvátný“, nebo „had“. Hada Winnebagové považovali za posvátného živočicha a posla duchů. Slovem wak’a’ndja označovali „hromového ptáka“ (UFO) a se vší pravděpodobností znamenalo i „toho, který je posvátný“.

Slovo xop, totožné s omažským xube, je těžší definovat. Znamená „posvátné“ či „fascinující úžas“ a zdá se být spjat s prudce emocionálními aspekty náboženství patřícími do oblasti numinózního, kde je ego, vlastní osobnost, zcela zapomenuta. Obřady, kde účinkující působí v záchvatu rozrušení a tančí nazí, se vždy označují tímto pojmem xop. Slovo waxop ‚i‘ ni je vytvořeno předponou wa- a příponou -ni, které je možná starým kořenem znamenajícím „člověk“, nebo „duch“. Je pozoruhodné, že v této souvislosti jsou oba pojmy synonymní, třebaže v reálném světě jsou ostře odděleny. I winnebažské výrazy pro „den, světlo“ a pro „život“ jsou identické. Pojmy wak’an a xop tak označují vše, co je spjato s duchy. Když winnebažský indián narazil na nějaký neobvykle tvarovaný objekt, mohl tomuto předmětu nabídnout tabák (…) a nepochybně říci, že tento objekt je wak’an, to znamená „posvátný“, nebo můžeme říci, že předmět má sílu díky uděleným požehnáním nad ním, tedy v provedení jako duch, waxop’i’ni.

Winnebagové věřili ve velké množství duchů, některé z nich popisovali zcela přesně, jiné jen velmi nejasně. Tito duchové dávají najevo svoji existenci mnoha způsoby – viditelně, slyšitelně, pocitově a projevují se určitými náznaky a skutky, jejichž požehnání udělená jedinci měla umožnit úspěch. Všude v těchto oblastech lze nalézt velký počet theriomorfních a antropomorfních duchů. V mnoha případech jsou to skutečná božstva. Jak přesně konkrétní a zřetelná je povaha těchto theriomorfních a antropomorfních duchů, bude do značné míry záviset na individuální historii, kterou má duch za sebou. Kde se šibalové a živočišní hrdinové stali duchy nebo božstvy, tam je jejich theriomorfní povaha poznamenána. Ostatní božstva jako Stvořitel země, Slunce, Měsíc, Země, Jitřenka, Rozsévač nemoci, Vodní duch a Hromový pták atd. byla očividně antropomorfní. „Nepřímé vyjádření“ fenoménu UFO je klíčové, neboť jeho „přítomnost“ se jeví jako jakési drama, symbol, v rámci sebe sama mytologizujícího sledu událostí, jejž jako by vypočítal nějaký dramatik se smyslem pro absurdno a nadpřirozeno. Nepřímá forma vyjádření je také společným znakem evoluční metafory. Je důležité mít na paměti zdánlivě záměrnou podivnost takových zážitků, a navíc enigmatickou rezonanci události, která zkresluje naše vnímání tohoto jevu.

Příkladem záměrné podivnosti může být i svědectví jedné osoby, která jednou uvedla, že v parku viděla „čtyřapůlmetrového klokana, z něhož se vyklubala malá kosmická loď“. V tom zřetelně spatřujeme merkuriální záležitost,^[26] při níž jsou dodrženy všechny zásady spojované s působením trickstera. Ve své přechodné existenci „mezi“ působí – jak říká Victor Turner ve své studii o pojmu liminality (přechodového rituálu) "Rituální proces"^[27] – tak, že v jednotlivci či společnosti probouzejí „generativní“ i „spekulativní“ tendenci, kterou se snaží zpracovat a pochopit tajemné, onen mezistupeň „jiného“. Důležité je, jak Turner v závěru říká, že „mysl, která do [přechodového rituálu] ochotně vstoupí, rozmnoží nové struktury, nové symboly, nové metafory“. Nicméně jeho rezonující absurdita přetrvává a jeho interpretace převrací náš obvyklý smysl pro realitu naruby. Jacques Vallée přesvědčivě dokazuje, že pověsti, anekdoty a teorie týkající se záhadných létajících objektů sahají až do roku 1560,^[28] což je v rozporu s mnoha výše uvedenými teoriemi o novějším původu. Například Pierre Boaistuau (1517-1566), také známý jako Pierre Launay nebo Sieur de Launay, byl francouzský renesanční humanistický spisovatel, autor řady popularizujících kompilací a diskurzů o různých předmětech a také knihy Podivuhodné příběhy,^[29] jakési encyklopedie bizarních přírodních jevů a jiných záhad, který odvedl obdivuhodnou práci, jíž předjal historii ufologie:

„Tvář nebes byla tak často znetvořena sršícími vlasaticemi, pochodněmi, plameny, sloupy, kopími, štíty, draky, zdvojenými měsíci, slunci a jinými podobnými věcmi, že kdybychom chtěli přehledně vylíčit ty, které se udály jen od narození Ježíše Krista, a ptát se po příčinách jejich vzniku, nestačil by na to život jednoho člověka.“^[30]

Colin Wilson v knize "Světově proslulá UFO"^[31] vyslovil myšlenku „psychické reality“, totiž reality, která se odvíjí „paralelně s naší fyzickou realitou“ a že „duchové, démoni, poltergeisti, víly, a dokonce i upíři“ představují vpád z této „jiné reality“ do té naší. Takový „vpád“ se zdá být nejrozumnějším vysvětlením, protože tento fenomén se jeví jako experimentální projekt, který se neustále obnovuje a přepisuje svou metodologii. A dodává:

„Stejně jako lidská rasa, tak i obyvatelé této jiné říše se pravděpodobně mění a vyvíjejí, takže se mění a vyvíjejí i jejich metody, jak na sebe upozornit.“^[32]

Jacques Vallee se domnívá, že UFO představují jistý druh alchymické psychotronické technologie, totiž technologie navržené k tomu, aby působila nejen fyzikálně, nýbrž také na vědomí člověka.^[33] Podobně se vyjadřoval Meade Layne, žák Charlese Stansfielda Jonese, známějšího pod magickým jménem fráter Achad, který spatřil v říjnu 1946 na nebi nad San Diegem černý torpédovitý objekt. V té době nebyl ještě zaveden pojem „létající talíř“. Svoji teorii toho, co viděl, popsal roku 1950 v knize "The Ether Ship Mystery and its Solution":

„Tyto létající předměty jsou výtvorem mysli, myšlenkové konstrukty. Jako takové jsou ve skutečnosti vehikulem aktuální entity, která je stvořila. Tvary, vehikula a entita ovládající je tvoří jedinou bytost zrovna tak, jako je lidská bytost psychofyzickou jednotou těla a mysli.“^[34]

Strieber a Kripal prezentují podobný fenomenologický příběh přístup tím, že Strieberovy zážitky zasazují do rámce jakési „suspenze“, nebo epoché,^[35] jak by to nazval fenomenolog Edmund Husserl. Strieber, byť svědek a unesený, přesto odvážně navrhuje metodu, s jejíž pomocí můžeme „zavrhnout všechny bohy a duchy, démony, mimozemšťany a všechny příběhy, které se s nimi pojí, hrdiny, jejich cesty i zmrtvýchvstání, a znovu si objektivně představit náš vztah k tomuto jinému světu“. To vše nás přivádí zpět k „novému existencialismu“ Colina Wilsona, který do svého pojetí zahrnul Husserlův pojem „transcendentálního já“ a v zásadě uznal, že existuje nevědomý prvek, jehož autory je takříkajíc naše zkušenost se skutečností před jejím vnímáním. Je to energie, která stojí za naší schopností realitu vůbec uchopit; je to v podstatě „schopnost ukládat formu“.

Wilson klade velký důraz na Husserlův pojem „intencionality“,^[36] této aktivní „vůle“ za naším vnímáním, která je „vystřelována“ „transcendentálním já“. Pro Wilsona, stejně jako tomu bylo do jisté míry i u Husserla, by vhled do intencionální povahy transcendentálního já nabídl vhled do těch stavů, jichž je dosahováno v mystických vizích a nasměroval by nás ke „strážcům klíče ke konečným zdrojům bytí“ a k „odhalení skrytých výdobytků transcendentálního já“. To vše opět vede zpět k našim vlastním percepčním mechanismům, k našemu vlastnímu vědomí, a následně nám to umožní jasněji se zamyslet nad často psychologicky dezorientující povahou zkušenosti s UFO.

-pokračování-

------------------------------------------------------------

PRAMENY:

[19] Srv. Helena Petrovna Blavatská: Odhalená Isis, hlavní klíč k mystériím starověké a moderní vědy a teologie, 1877. Dále Édouard Schuré: Kněžka Isidina. B. Kočí, Praha 1927; a Závoj Isidin (Le Voile d’Isis), revue francouzských okultistů vycházející v letech 1890-1935.
[20] Whitley Strieber: The Super Natural: A New Vision of the Unexplained. TarcherPerigee, 2016.
[21] Colin Wilson: Introduction to the new Existentialism. Oldbourne Press, London 1966.
[22] Srv. Paul Radin, Carl Gustav Jung, Karl Kerényi: Trickster: Mýtus o Šibalovi. Indiánský mýtus v kontextu světových mytologií. Dobra, Praha 2005. Dále Carl Gustav Jung, R. F. C. Hull: Four Archetypes: Mother, Rebirth, Spirit. Trickster. Routledge Classics, 2005. Aspekt trickstera viz rovněž v knize Robert Moore, Douglas Gillette: Král, Válečník, Kouzelník, Milovník. Čtyři mužské archetypy. Portál, Praha 2015.
[23] Podrobněji viz San: Slepá sova.
[24] David J. Moore: Evolutionary Metaphors.
[25] Zde začíná genealogie fiktivního komiksového království Wakanda, domovské země Black Panthera, a poprvé se objevilo v komiksu Fantastická čtyřka # 52 (červenec 1966).
[26] Srv. Carl Gustav Jung: Duch Merkurius. Praha 2017.
[27] Victor Turner, Roger D. Abrahams, Alfred Harris: The Ritual Process: Structure and Anti-Structure (Foundations of Human Behavior). Routledge, 1995.
[28] Jacques Vallee, Chris Aubeck: Wonders in the Sky: Unexplained Aerial Objects from Antiquity to Modern Times. J. P. Tarcher/Penguin Putnam, 2010.
[29] Pierre Boaistuau: Histoires Prodigieuses (édition de 1561). Librairie Droz S.A., 2010.
[30] Jacques Vallee: Passport to Magonia: From Folklore to Flying Saucers. Daily Grail Publishing, 2014.
[31] Colin Wilson: World Famous UFOs. Mysterious sightings and strange happenings. Parragon Publishing, 1996.
[32] David J. Moore: Evolutionary Metaphors.
[33] Jacques Vallee: Messengers of Deception: UFO Contacts and Cults. Daily Grail Publishing 2008, str. 45.
[34] Paul Weston: Aleister Crowley and the Aeon of Horus, str. 199n. Viz San: UFOlklór. Psychomytologie I.
[35] Fenomenologická redukce sestává z tzv. epoché, tj. odhlédnutí, uzávorkování všech dosud platných předsudků a tvrzení o světě a přeměna všech faktických daností na fenomény, tj. právě jen na způsob, jak jsou jednotlivá jsoucna dána našemu vědomí, a z tzv. eidetické redukce, tj. z variace s fenomény, která dostihuje jejich esenciální základ (eidos) jako objektivně daný korelační pól.
[36] Lidské vědomí je intencionální, tj. vždy zaměřené na nějaký předmět či stav věcí. Neexistuje ani čistý subjekt, ani objekt, neboť oba jsou vždy spojeny aktem vědomí (noesis), v němž se předměty konstituují. Žádné čisté „věci o sobě“, jak si představoval ještě Kant, tedy nejsou.