UTAJENÁ LUNA (2)

"Dne 20. září 1963 John F. Kennedy zcela otevřeně hovořil o "americko-sovětské spolupráci při první výpravě na Měsíc". Podle syna Nikity Chruščova Sergeje jeho otec nabídku společné mise na Měsíc nakonec přijal kolem 12. listopadu 1963. Kennedy byl zavražděn o deset dní později. Člen posádky Apolla 11 Edwin Aldrin však nebyl jediný, kdo popsal pozorování UFO americkými astronauty. John Leonard Swigert, který se v dubnu 1970 vydal na Měsíc v rámci mise Apollo-13 (zemřel v roce 1982 na rakovinu ve věku 52 let), krátce před svou smrtí zaznamenal na magnetofon své vzpomínky na tragickou misi Apolla-13 na Měsíc a na to, co viděl. Kazety předal svému příteli z dětství, novináři Henrymu McCormickovi, který je zpracoval a vydal jako paměti. Kniha se v USA stala bestsellerem a NASA autora obvinila z vyzrazení tajných informací.

John Swygert o UFO

Připomeňme si, že 13. dubna 1970, když Apollo 13 letělo k Měsíci, došlo k výbuchu v nádrži s kapalným kyslíkem ve velitelském a řídicím modulu. Následovala druhá nehoda - neúmyslné otevření ventilů, kterými byl do Vesmíru vypouštěn kyslík z druhé záložní lahve. Poté se díky neuvěřitelnému úsilí astronautů Apolla 13 - Jamese Lowella, Freda Hayese a Johna Swygerta - a pracovníků řídicího střediska mise v Houstonu podařilo posádce vrátit na Zemi. Mimochodem, podle tohoto příběhu byl natočen hollywoodský film "Apollo 13" (1995), v němž roli velitele lodi Jamese Lowella ztvárnil Tom Hanks. John Swygert ve svých pamětech naznačuje, že výbuch nádrže s kapalným kyslíkem a neúmyslné otevření ventilů, které uvolnily kyslík z druhé záložní lahve mimo loď, spolu souvisely. To vše mohlo být způsobeno vnějšími vlivy viditelnými skrz okna a zaznamenanými televizními a filmovými kamerami. Jaké byly tyto "vnější vlivy"?

Je třeba poznamenat, že při studiu různých zdrojů (tištěných publikací, textů, fotografií a videí na internetu) při přípravě tohoto materiálu bylo obtížné vyhnout se dvojímu pocitu. Některé zdroje byly příliš akademické, s příliš mnoha detaily, čísly a fakty (někdy až třetího řádu), což čtenáře otevřeně mátlo a uvádělo v omyl. Druhou kategorii publikací bychom mohli označit za vyloženě amatérské. Při jejich studiu bylo často nemožné pochopit, zda je autor toho či onoho textu geniální ve svých postřezích a domněnkách, nebo se prostě zbláznil. A konečně poměrně vzácně se objevovaly publikace, jejichž autoři čerpali informace z nejrůznějších zdrojů - bez ohledu na to, kdo a jak se na tyto zdroje dívá - a pokoušeli se konstruovat vlastní teorie, které by vysvětlovaly záhady a podivnosti "lunárních programů" USA a SSSR. Tato třetí cesta je svým způsobem nejobtížnější, ale možná také nejproduktivnější.

Vrátím se k výpovědi Johna Swygerta. V únoru 2009 informovaly v jistých čtenářských kruzích populární noviny "UFO" (č. 7 z 09.02.2009) o svědectví D. Swygerta (autor článku - Alexander Dmitrijev). UFO, které viděl během expedice "Apollo-13", kosmonaut popsal jako bíložluté objekty v podobě koktejlových sklenic, kostek a oboustranně ořezaných tužek. Tyto podivné objekty byly pasivní, neprováděly žádné manévry, což vyvolávalo dojem, že nemohou existovat bez Apolla-13, jako by je pozemská loď držela připoutané ve vzdálenosti 100-150 metrů. Čas od času začaly objekty, které vypadaly jako vatovité mraky, vrhat tlumené světlo, které se rozlévalo na trup Apolla-13. Všichni se snažili, aby se na ně nedostalo světlo. Kokpit kosmické lodi se zdál být zalit jakoby "mlékem" - nebylo skrz ně nic vidět. Jednou se objekty rozblikaly červeně, což astronautům způsobilo krajní úzkost. Poté explodovala hlavní nádrž s kyslíkem.

Když se velitel lodi James Lowell vydal do zamrzlého velitelského a řídicího modulu, aby z částečně poškozené konzole vysílal do řídicího střediska v Houstonu zadal parametry přistání lodi, vyslal interkomem neobvyklou zprávu: "Byli tady hosté, nebo co? Není to tak, jak to tu zůstalo, když jsem zaklapl poklop!". Lowell byl posledním člověkem, který byl ve velitelském a řídicím modulu před výbuchem nádrže s kapalným kyslíkem. Swygert také vzpomínal, že Lowell nenuceně požádal Freda Hayese, aby nastavil magnetofony a kamery na "náhodné" přepínání, což zdůvodnil potřebou "vizuálně pozorovat a poslouchat, co se na vraku děje". Natáčení a nahrávání mělo specifická překvapení. K "vizuálnímu" překvapení došlo například při oblétávání Měsíce. Astronauti neviděli krajinu známou z výcviku na simulátoru. Měsíc se jim, řečeno Swygertem, zdál zcela holý - bez kráterů nebo čehokoli jiného. Družice Země vypadala jako vyleštěná placka, zčásti černá, zčásti bílá. Když se Apollo-13 přiblížilo k Měsíci, jeho povrch pomalu ustupoval do známé podoby šedého disku s krátery, osvětleného proudy slunečního světla.

John Swygert popisuje zpáteční cestu na Zemi a poznamenává, že po celou dobu cesty se v oknech objevovala "kosmická vánice" blesků a částic, vířící masy kolosálních vln, které vlétávaly a vylétávaly z lodi.

"Dodnes netušíme, co to bylo. Třpytivá hmota se nám zdála být oživená a ovlivňovala běh událostí. Možná ten pocit vyvolal nadlidské nervové napětí, šok, který jsme zažili. Ale když jsme se blížili k oceánu (místo přistání bylo v Tichém oceánu, pozn. aut.), nic nás neodvádělo od zodpovědného postupu přistání," vzpomínal Swygert.

Pozoruhodné je, že nikdo z neohrožené trojice se již nezapojil do žádného dalšího projektu kosmického výzkumu. Zdálo se to poněkud zvláštní, protože astronauti byli stále v dobrém fyzickém i psychickém stavu.

A v dubnu 1973 John Swygert ze skupiny astronautů NASA odstoupil - důvod byl formální - stal se výkonným ředitelem "Výboru pro vědu a techniku" Sněmovny reprezentantů USA. Po letech Swygert přiznal, že v ledové prázdnotě Vesmíru působí mocné síly, které kladou meze našim ambicím a sebevědomí. Jaké jsou tyto síly? Astronaut říká, že jejich přítomnost "cítí na vlastní kůži" všichni bez výjimky lidé na palubách kosmických lodí a stanic. Pokud jde o kilometry magnetických a filmových záznamů zaznamenaných "dovnitř a ven" nešťastného "lunniku", zachycují mnoho anomálních věcí, včetně UFO. Většina materiálů amerického lunárního programu je utajena. Swygert litoval, že mu nemoc zabránila projevit svého bojovného ducha, aby si lidé nejen přečetli slova pravdy o epopeji Apolla 13, ale také viděli a slyšeli technické záznamy z jeho letu.

Edgar Mitchell o mimozemšťanech a odhaleních Joea Bidena

V červenci 2008 poskytl Edgar Mitchell (který navštívil Měsíc v únoru 1971 s posádkou Apolla 14) rozhlasový rozhovor časopisu "Kerrang!", v němž otevřeně prohlásil, že mimozemšťané ve skutečnosti existují a že vláda pečlivě tají fakta o jejich návštěvě na Zemi. V rozhlasovém rozhovoru 77letý Mitchell uvedl, že zaměstnanci NASA, kteří přišli do kontaktu s mimozemšťany, je popsali jako "malé lidi, kteří vypadají podobně jako my". Podle něj se skuteční mimozemšťané od své tradiční představy příliš neliší - mají malá těla a velké oči a hlavy. Ačkoli je to hrozné, řekl, naše technologie "není zdaleka tak vyspělá jako jejich" a "pokud jsou nepřátelští", varoval, "pak jsme ztraceni".

"Měl jsem to štěstí, že jsem se mohl dotknout skutečnosti, že naše planeta byla navštívena a že UFO jsou realitou," řekl Edgar Mitchell. "Posledních zhruba 60 let to všechny naše vlády pečlivě tajily, ale postupně informace pronikaly ven a někteří z nás měli to štěstí, že o tom něco málo věděli. Mluvil jsem s příslušníky vojenských a intelektuálních kruhů, kteří vědí, že pod povrchem masového poznání se skrývá odpověď - ano, navštívili nás mimozemšťané. Pokud však čtete noviny z poslední doby, je jasné, že se tak děje poměrně často. Nyní skutečně vychází najevo celá pravda. Myslím, že směřujeme ke skutečnému objevu, a některé seriózní organizace se tímto směrem již vydaly."

Dr. Mitchell, který získal bakalářský titul v oboru leteckého inženýrství a doktorát v oboru aeronautiky a astronautiky, uvedl, že senzační příběh z roku 1947 o údajném zjevení mimozemšťanů poblíž amerického města Roswell je čistá pravda a že příběhy o podobných pozorováních se nyní vyšetřují. Nick Margerson, kterého po vysílání oslovili kolegové novináři s žádostí o komentář, řekl:

"Myslel jsem si, že jsem narazil na nějaký astronautický humor, ale zdálo se, že myšlenku, že ve Vesmíru skutečně existují mimozemšťané, myslí smrtelně vážně a že je to neoddiskutovatelné".

A 12. srpna 2008 bylo zveřejněno další Mitchellovo odhalení v podobě exkluzivního rozhovoru v ruských novinách "Žizň", kde se částečně uvádí:

"Kromě Spojených států má údaje o mimozemských bytostech mnoho dalších zemí, včetně Ruska. Vlády musí tyto informace zveřejnit! Zatím se k tomuto kroku celosvětově odhodlala pouze Francie a částečně Velká Británie".

Podle mých informací se zprávy o pozorování UFO, fotodokumentace a videodokumentace hromadily v Sovětském svazu více než čtyřicet let. Nyní je mnoho materiálů z této velmi obsáhlé dokumentace uloženo ve "22. ústředním výzkumném ústavu" u Moskvy. A tento ufologický archiv je stále tajný. Je zajímavé, že Edgar Mitchell učinil své prohlášení v době, kdy se ve světě, zejména v USA, začala rozhořívat finanční krize. To samo o sobě je pro konspirace milující veřejnost důvodem k následujícím spekulacím - americká vláda v čele s Barackem Obamou možná našla nového nepolapitelného "Bin Ládina", aby podnikla řadu "nepopulárních" opatření k vyřešení krize. Tentokrát v podobě mimozemšťanů.

K tomu přispěl výrok Joea Bidena z 19. října 2008, kdy byl kandidátem na viceprezidenta. V projevu v úzkém kruhu příznivců kampaně a kolegů demokratů řekl, že v prvních šesti měsících Obamova prezidentství ho čekají tvrdé zkoušky, srovnatelné pouze s těmi, které postihly Johna Kennedyho v letech 1961-1962 (během "karibské krize"). Podle Bidena by se jednalo o velkou mezinárodní krizi a Obama by musel přijímat těžká a nepopulární rozhodnutí, a to jak v oblasti zahraniční, tak i domácí politiky. Biden tehdy prohlásil, že Obama bude muset vyčistit "Augiášovy chlévy" americké ekonomiky, protože její současná krize je systémová, nejen finanční, což je jistě pravda.

V USA je Joe Biden znám jako člověk znalý věci. Je členem tzv. klubu Bilderberg a hlavního soukromého klubu v USA Bohemian Grove, který čítá téměř polovinu nejbohatších mužů Ameriky. Když se Obama o Bidenově projevu dozvěděl, odmítl ho jako rétorickou nadsázku s tím, že nestojí za to mu věnovat přílišnou pozornost. Bidenovy výroky by se daly brát v podobném duchu, kdyby bývalá ministryně zahraničí Madeleine Albrightová neoznačila Bidenovy výroky za "konstatování faktů". Jinými slovy, může se stát něco mimořádného, i když ne z vůle tehdejšího nového prezidenta.

Co se skrývá na Měsíci?

Bez ohledu na to, jaké předpovědi mají americké úřady ohledně překonání finanční krize, je zřejmá jedna důležitá okolnost - v polovině roku 2000 začala média včetně NASA přinášet stále více důkazů o mimozemšťanech na Zemi a o "neobvyklých" nálezů na Měsíci. Je možné, že konspirační teorie naznačuje, že obyvatelé Země jsou připravováni na "útok mimozemšťanů". Nakolik je takový plán reálný, je téma na samostatnou studii. Vraťme se však k programu Apollo. Údaje, které američtí vědci získali jako výsledek projektu o fyzikálních polích Země, je zarazily. Ukázalo se, že nad měsíčními "moři" existují oblasti, kde se gravitační pole Luny výrazně mění. Gordon MacDonald z NASA na základě těchto údajů, průměrné hmotnosti Měsíce a analýzy jeho pohybů vypočítal hypotézu, že Měsíc je duté kulovité těleso.

Měření provedená posádkou Apolla 16 odhalila, že pod povrchem Měsíce se v hloubce asi 100 km nacházejí dva pásy jakéhosi feromagnetického materiálu, každý o délce asi tisíc km. Podle těchto výpočtů by tento jev mohly vytvářet dva obří ocelové nosníky umístěné uvnitř planety. Ještě obtížněji si vědci vysvětlovali výsledky analýz vzorků měsíční půdy. Procentuální podíl titanu, zirkonia a berylia, které se používají k tomu, aby byly kovy pevnější, odolnější vůči teplu a korozi, je na Měsíci mnohem vyšší než na Zemi. I to se dá nějak vysvětlit, ale co si počít s údaji o stáří měsíčních hornin? Doba vzniku měsíčních hornin, stanovená na základě radioaktivního rozpadu, byla asi 5 až 7 miliard let, zatímco stáří sluneční soustavy, a tedy i Země, je asi 4,6 miliardy let.

Koncem 70. let 20. století se však objevila hypotéza, která způsobila ve vědeckých kruzích značný šok. Dva sovětští vědci, Michail Vasin a Alexandr Ščerbakov, ji představili ve své knize "Měsíc - naše záhadná kosmická loď". Podle této hypotézy není Měsíc přirozeným nebeským tělesem, ale dutou strukturou vytvořenou nějakou vysoce vyspělou civilizací, která jej v dávné minulosti obíhala kolem Země jako umělou družici. Na první pohled je tato domněnka dosti neuvěřitelná. Může však poskytnout odpověď na mnoho nezodpovězených otázek o Měsíci. Pokud tedy byl Měsíc záměrně nastaven na oběžnou dráhu kolem Země, je jasné, proč je tato dráha téměř dokonalou kružnicí a proč na rozdíl od drah všech ostatních měsíců ve sluneční soustavě obíhá Měsíc mimo rovinu rovníku Země.

Ohromující byla také analýza vzorků měsíčních hornin. Především se ukázalo, že procentuální zastoupení titanu, zirkonia, berylia a yttria je v těchto vzorcích mnohem vyšší než v zemské litosféře.  Je pozoruhodné, že tyto prvky, jak bylo uvedeno výše, jsou nepostradatelnými složkami při vytváření žáruvzdorných a korozivzdorných materiálů používaných zejména při konstrukci kosmických lodí a raket. Známá je epizoda bezprostředně po expedici Apolla 11, kdy Neil Armstrong a Edwin Aldrin 21. července 1969 dosáhli povrchu Měsíce (třetí člen posádky - Michael Collins - zůstal na palubě a obletěl Měsíc). Podle bývalého zaměstnance NASA Otto Bindera byl rozhovor mezi astronauty, kteří vstoupili na Měsíc, a střediskem NASA zachycen několika radioamatéry. Když se astronauti nečekaně stali svědky této záhady, byl přímý televizní přenos na dvě minuty přerušen kvůli přehřátí kamery, ale stovkám podnikavých radioamatérů se podařilo rozhovory zaslechnout.

-pokračování-