VRIL A HAUNEBU: OTAZNÍKY BEZ ODPOVĚDÍ (15)

Součástí Stevensových plazmových koulí - Tesla-Schappeller-RAG je Karl Schappeller (1875-1947). Schappeller byl rakouský vynálezce, který tvrdil, že objevil "kosmickou energii", formu energie, kterou lze využít k pohonu strojů a motorů. Jako laický vědec prováděl experimenty s energií, přičemž kopíroval vynálezy a myšlenky Nikoly Tesly, což vyvrcholilo vynálezem tzv. zařízení na volnou energii, které kolem roku 1930 vzbudilo v Evropě značnou pozornost. Schappeller se svým vynálezem nijak netajil a aktivně sháněl finance na výrobu a distribuci výsledků svého výzkumu. Byl v kontaktu s finančními koncerny a dokonce jednal se zástupcem britské admirality o využití svého zařízení k pohonu lodí královského námořnictva.

Zřejmě v této době si zařízení přivlastnila a dále na něm pracovala "Říšská pracovní skupina" (RAG). Upravili Schappellerův vynález a vytvořili to, co Stevens nazývá Tesla-Schappeller-RAG plazmová koule. RAG zveřejnila své záměry využít mnoho Schappellerových zařízení v systému rozvodu energie po celém Německu, který by vedl k úplné eliminaci elektrické sítě. RAG vydala brožuru o Schappellerových zařízeních nazvanou "Vril Die Kosmische Urkraft Wiedergeburt von Atlantis", která tvrdila, že Vril je také to, čemu říkáme éter, kosmická síla stále přítomná ve Vesmíru. Zde také můžeme vidět, odkud létající talíře Vril získaly své jméno. V knize s názvem "Fyzika primárního stavu hmoty" popsal Karl Schappeller svůj "prvotní hybatel". Jeden z komentátorů Schappellerova zařízení uvedl:

Byla to desetipalcová ocelová koule se čtvrtpalcovými cívkami z měděných trubek. Ty byly naplněny materiálem, který nebyl konkrétně jmenován, ale který prý ztvrdl vlivem stejnosměrného proudu a magnetického pole, někdy nazývaného elektroreologická tekutina. Při elektrické polarizaci mohl fungovat jako dielektrický kondenzátor a jako dioda. Stejný materiál je i uvnitř rotoru. Přenos elektronů směrem nahoru a magnetické pole koule se spojují v otáčení rotoru. Není pop