Dodejme, že ve stejném souladu s hvězdami Orionova pásu se nacházejí slavné pyramidy starověkého mexického "města bohů" Teoticaoan - pyramida Měsíce, pyramida Slunce a pyramida v chrámu Quetzalcoatla (viz. obrázek níže). V roce 2012 byl celosvětově uveden film "Iron Sky", společný počin německých, finských a australských filmařů. Skromný rozpočet 7,5 milionu eur (ačkoli šlo o nejdražší projekt finské kinematografie) se sotva vyrovnal a v celosvětových pokladnách vydělal jen něco málo přes 8 milionů dolarů. Na začátku roku 2019 se však do kin dostal druhý díl finského velkofilmu "Iron Sky: The Race to Come", kde se k Finům a Němcům jako tvůrci přidali filmaři z Belgie, s rozpočtem 17 milionů eur.

Hlavní dějové linie filmů nebudeme převyprávět - vše si můžete snadno najít na webu. Začátek příběhu je však stejně epický jako "Píseň o Nibelunzích". V roce 1945 je skupina nacistů, která dosud sídlila na tajné základně v Antarktidě, deportována s nejnovějšími vědeckými poznatky v oblasti antigravitace na Měsíc, kde vzniká mocná nacistická kolonie, která jako zdroj energie využívá skutečně nevyčerpatelné měsíční zásoby hélia-3 . Děj se pak přesouvá do roku 2018, kdy Američané během předvolebního boje v rámci začínající prezidentské kampaně v USA vysílají svou první výpravu na Měsíc od roku 1972.

Tady začíná strašidelné thrashové dobrodružství ze staré školy... Ale pokud je "Iron Sky" stavěn do pozice jakési parodie na sci-fi komedii alternativně-historického tónu, fakta o americkém kosmickém programu z let 1950-1970 říkají, že programu se účastnily stovky, ne-li tisíce inženýrů, konstruktérů, administrátorů a dalších rodáků z "Třetí říše". Wernher von Braun mezi nimi nebyl jediný a dalo by se říci, že ani nejvlivnější. Německá dominance v americkém kosmickém programu byla v té době tak velká, že někteří badatelé dokonce hovořili o jakési "nacistické internacionále" v americkém "lunárním programu", jehož skutečné cíle byly velmi nejasné.

Jeden z plakátů z první části filmu "Iron Sky".
V popředí je Julia Dietzeová jako Renate Richterová. 

Zecharia Sitchin, populární americký spisovatel sovětského původu (narozen 1920 v Baku, zemřel 2010 v New Yorku), byl silným zastáncem teorie, že život na Zemi přinesly mimozemské civilizace. Série knih publikovaných v letech 1976 až 2009 vyvolala ve světové veřejnosti bouři a vědecká komunita obvinila autora z populismu, šarlatánství a bláznovství. Ve stejném duchu pracoval i další známý autor, zastánce teorie paleokontaktu, Švýcar Erich von Denicken, který si od vědecké obce rovněž vysloužil neoficiální titul pseudovědec a schizofrenik.  S rozvojem nového typu komunikace (tj. internetu) získali alternativní výzkumníci nové, obrovské možnosti prezentovat své úvahy, pochybnosti a výsledky výzkumu široké veřejnosti. Vznik filmů jako "Iron Sky" v tomto duchu se zdá být zcela logický.

V knize z roku 2003 "Bitva o hvězdy. Raketové systémy předkosmické éry" od známého ruského kosmického badatele Antona Pervušina (všimněte si, že Anton nesnáší konspirační teorie a různé formy alternativní historie) stručně nastiňuje základní koncepty těchto teorií z hlediska, které nás zajímá. Zájem vůdců "Třetí říše" o nejrůznější okultní vědy a výzkum v tomto duchu podle Pervushina vyvolal další vlnu zájmu o tuto problematiku. Podstata alternativního výzkumu je následující, cituji:

"Ještě před II. světovou válkou navázali členové německých okultních společností Thule a Vril astrální kontakt s obyvateli planetárního systému hvězdy Rigel. Jako by sám Adolf Hitler komunikoval s obyvateli Rigelu a získával od nich jedinečné informace. Jako by v roce 1944 byla pod vedením mimozemských inženýrů postavena flotila "létajících talířů" schopných doletět na Měsíc. Nacisté údajně několikrát přistáli na Měsíci a vybudovali tam základnu, což nepřímo potvrzuje vysoká aktivita anomálních objektů, které astronomové na přirozené družici naší planety pozorovali během války i po ní".

Badatelé alternativního přesvědčení (včetně ufologů a zastánců teorie paleokontaktů) k těmto hypotézám přidávají svých "pět kopějek". Jejich představy vycházejí mimo jiné ze staroegyptské mytologie, podle níž bohové přišli na Zemi z hvězd. A to jsou hvězdy Orionova pásu a sousedního souhvězdí Velkého psa, hvězdy Síria. Staří Egypťané věřili, že odtud přišly bytosti podobné lidem. Vůdce těchto cizinců nazývali Osiris a Isis. A právě tito zástupci cizích civilizací podle staroegyptských pramenů stvořili člověka. Ale co to bylo za mimozemské civilizace? Ač se to může zdát zvláštní, i na tuto otázku lze odpovědět...

 

Říše Orionu

V roce 2002 vydal Noel Huntley, Angličan a vědec, doktor fyzikálních věd, který se zajímá o netradiční přístup k řešení vědeckých záhad, knihu s názvem "Ets & Aliens: Who are they and Why are they Here?" Obálka slavné knihy doktora Huntleyho o mimozemšťanech, jejichž přítomnost na Zemi je velmi dobře zjistitelná. Huntleyho fanoušci si dílo pochvalují. Domnívají se, že Huntley prošel množství informací a předložil stručný přehled možné přítomnosti mimozemšťanů na Zemi a podrobně je klasifikoval. Podle Huntleyho práce působí v galaktické aréně tři hlavní skupiny: Mezigalaktická konfederace (složená z obyvatel různých hvězdných systémů), Reptiloidní federace (konglomerát mimozemských reptiloidních druhů) a Orionské impérium. Orionské císařství se naopak dělí na tři hlavní části - vlastní Orionské císařství, Černou ligu (která sdružuje příznivce hnutí odporu císařství) a řadu menších aliancí.

Jak vypadají původní obyvatelé Orionu? Podle Huntleyho pochází asi 89 % Orioňanů z oblasti Vegy, jsou obecně velmi podobní lidem a jen malá část patří k jinému, takříkajíc hvězdnému etnickému typu. Druhá hlavní skupina Orionců, asi 11 %, pochází ze souhvězdí Lyry. I oni jsou obecně podobní lidem, ale mají snědší pleť. A asi 10 % této skupiny je velmi podobné kavkazoidnímu typu lidí se světlými vlasy. Existuje ještě třetí, velmi nevýznamná, ale přesto obecně reprezentativní část obyvatel souhvězdí Orionu, takzvaní Šedí a Zetas.

Zajímavé je, že podle Huntleyho se první návštěva zástupců Zetas na Zemi uskutečnila ve 20. letech 20. století a pravidelné návštěvy naší planety začaly ve 40. letech 20. století. Jedná se o "klasické" mimozemšťany, jak jsou často zobrazováni - malého vzrůstu (asi 1,2 metru), s šedou kůží, velkou hlavou a velkýma černýma očima. Huntley navíc poznamenává, že "autoritářská povaha pozemšťanů není mimozemským civilizacím vlastní a byla zděděna po Orioncích". A pro ty, kteří se zajímají o činnost Orionu na Zemi, odkazuji na knihu Noela Huntleyho.

 

Rigel mezi námi

Po přečtení pasáží o představitelích mimozemšťanů a opusu Noela Huntleyho si ovšem někdo jistě řekne, že to všechno je řídká schizofrenie a blouznění nejvyšší kvality. A my se s tím nebudeme přít. Ale na závěr ještě jedna zajímavost. O Hyperboreji se vypráví stará legenda. Její podstatou je podle řecké mytologie to, že kdysi dávno, v dávných dobách kdesi na severu existovala úžasná, duchovně i technicky nesmírně vyspělá civilizace Hyperborejců, která zdědila všechny tradice starověkých civilizací. Mnozí badatelé se domnívají, že Hyperborea se nacházela v místech, kde se dnes nachází ruský sever. V roce 2005 se proto mezinárodní výzkumný tým vydal na sever Ruska, aby našel stopy právě po Hyperboreji. Výsledky této expedice jsou překvapivé a kontroverzní, ale roztroušené informace o ní lze snadno najít i na internetu. Zajímavý je jeden z takříkajíc vizuálních poznatků této expedice.

Záhadné souhvězdí Orion, o kterém jsme tolik mluvili výše, se ukazuje jako naprosto stejné v obrysech poloostrova Kola a pobřeží Barentsova a Bílého moře. A místa, která jsou na mapě níže označena hvězdami souhvězdí Orionu, jsou na poloostrově Kola označena četnými podivnými labyrinty, jeskyněmi, svatyněmi a dalšími velmi záhadnými objekty zjevně antropologického původu.

Ne nadarmo si byli staří Egypťané jisti s tím - co je nahoře (na nebi), je i dole (na zemi)...

-konec-

Další díly