ZAKÁZANÁ ARCHEOLOGIE V AMERICE

Přestože se dochovalo mnoho starých novinových zpráv, které vyprávějí o nálezu ostatků dávných lidských obrů, fotografií těchto záhadných koster není mnoho. Budu proto pokračovat výčtem dalších nálezů, z nichž u některých jsou dosud k dispozici jednotlivé fotografie. Všechny pocházejí z přelomu minulého a tohoto století nebo z počátku 20. století.

Irokézové, Osageové, Tuscarorové, Huroni, Omahové a mnoho dalších severoamerických indiánských kmenů vypráví legendy o obřích lidech, kteří kdysi žili na území jejich předků, ale mnohé tradice o těchto obrech jsou již dávno zapomenuty. Přesto jsou ve Spojených státech tisíce zpráv o lidských kostrách o délce 2,15 metru a více. Všechny byly nalezeny v pohřebních mohylách po celé Severní Americe v průběhu zhruba 200 let. Existují nejen novinové zprávy, ale také historické dopisy, články ve vědeckých časopisech, fotografie a dokonce etnologické dokumenty z významných institucí, jako je Smithsonův ústav.

Od východního po západní pobřeží USA byly takové exempláře vypátrány a jejich vykopávky pečlivě zdokumentovány. Kostry jsou nejen nadměrně velké, ale mají i atypické znaky, jako jsou dvojité řady zubů nebo značně protáhlé lebky. Tyto zvláštnosti nelze sladit s teoriemi evoluce člověka. V časopisech Smithsonova institutu (americká výzkumná a vzdělávací instituce, která provozuje i četná muzea), který se údajně zasloužil o zmizení mnoha takových koster, jsou zaznamenány příklady koster měřících kolem 2,45 metru, například ve Smithsonově výroční zprávě z roku 1873. A pokud si prostudujete staré novinové články, tato instituce je při objevu pozůstatků obrů zmiňována znovu a znovu. Některé z těchto koster, které dnes již v muzeích zřejmě nejsou, byly vráceny do příslušných kmenových oblastí a tam pohřbeny, ale není známo, kde přesně.

Zde je seznam dalších vědců, kteří objevili kostry obrů v mohylách. Dr. Walter B. Jones nalezl v Moundsville v Alabamě několik obrů, přičemž nejdelší kostra měřila více než 2,30 m. Dr. Forrest Clements (1900-1970), bývalý vedoucí katedry antropologie na Oklahomské univerzitě, objevil celkem šest exemplářů o délce kolem 2,15 m. Dr. Donald A. Cadzow (1894-1960) z Univerzity v Cambridge našel v Pittburgu kostru dlouhou 2,29 m a mnoho dalších s atypickými anatomickými znaky. Dr. Byron Cummings (1860-1954), bývalý vedoucí katedry archeologie na Arizonské univerzitě a jeden z nejvlivnějších archeologů své doby, doložil nálezy několika lidských koster o průměrné délce 2,45 m. Thomas Wilson, kurátor oddělení prehistorie Smithsonova institutu, potvrdil přítomnost lidské kostry o délce 2,45 m s mohutnou čelistí. A v populárně vědeckém časopise Scientific American se rovněž objevují zprávy o vykopávkách lidských ostatků dlouhých více než 2,45 metru!

Některé z dávných pohřebních mohyl byly nepochybně původně vybudovány těmito rasami obrů. Například příslušníky adenské kultury nejméně před 1 000 až 2 200 lety. V mohyle Miamisburg v okrese Montgomery v Ohiu byla nalezena kostra o délce 2,48 metru. Tato mohyla je jednou z největších v Ohiu, je vysoká dobrých 21,5 metru a její obvod činí 267 metrů. Vzhledem k malému počtu koster nalezených v těchto mohylách muselo být vynaloženo obrovské úsilí na vytvoření nespočtu takových mohyl po celých dnešních USA. Mnohé z těchto nálezů se spontánně staly národní senzací. O jednom takovém nálezu informovaly noviny Middletown Signal ve svém vydání ze 17. ledna 1899. Titulek zněl: "Kosti prehistorického obra nalezeny poblíž Miamisburgu".

„Kostra obra nalezená nedaleko Miamisburgu je předmětem mnoha diskusí nejen mezi zvědavci a analfabety, ale i mezi učenými vědci světa. V údolí řeky Miami v Ohiu bylo nalezeno tělo člověka, které je gigantičtější než všechny ostatní, které kdy byly v historii lidstva zaznamenány. Podle výpočtů musela kostra patřit člověku vysokému 2,48 metru. Profesor Thomas Wilson, kurátor prehistorické antropologie ve Smithsonově institutu, po prozkoumání nálezu Wilson řekl: „Pravost lebky je nepochybná. Její stáří je nepochybně velké a pokud je mi osobně známo, několik takových lebek bylo objeveno ve skupině mohyl Hopewell v Ohiu. Čelisti vyčnívaly mimo obličej a obličejový index byl pozoruhodně nízký.“

Ostrov Santa Catalina u Kalifornského pobřeží proslul také nálezem řady obřích koster. Nejdelší z nich měřila podle záznamů 2,80 metru a existovala řada dalších, jejichž délka se pohybovala od 2,15 metru do 2,45 metru. O vykopání mnoha těchto nadměrných kostí se zasloužil archeolog Ralph Glidden (1881-1968). Glidden se zajímal o hledání indiánských artefaktů a byl pověřen Heyeovou nadací v New Yorku, aby pro Muzeum amerických indiánů v New Yorku shromáždil na ostrově indiánské artefakty. Již dříve zde pracoval jiný archeolog, německý přírodovědec Dr. A. W. Furstenan, který na ostrově Catalina vykopal 2,45 m dlouhé kostry a související artefakty, například hroty šípů. Místní indiáni mu řekli, že zde kdysi dávno před příchodem bílého člověka žila vznešená rasa obrů, která nakonec zmizela.

Bratři Jim a Bill Vieirovi z Massachusetts zasvětili svůj život hledání důkazů o existenci obrů. Již dvacet let se starají o to, aby se dnešní svět dozvěděl o někdejší existenci těchto prehistorických ras humanoidů. Byli proto také na ostrově Catalina, kde narazili na krabici obsahující poznámky Ralpha Gliddena. Ty obsahovaly fotografie stovek koster a lebek, artefaktů a hrobů.

Archeologové a alternativní badatelé nevědí, odkud tito američtí obři pocházejí, protože nezapadají do žádné ze současných teorií o vývoji člověka. O jejich záhadné historii a kultuře je známo jen velmi málo a jejich písmo je oficiálně nerozluštitelné. Patřili k prvním stavitelům záhadných mohyl a gigantické kostry a výbavy hrobů připomínají krále a mocné vládce skryté minulosti. Domorodé americké legendy dokonce tvrdí, že tito obři kdysi koexistovali se stejně vyhynulými druhy pravěké megafauny, tedy mamuty, mastodonty a šavlozubými tygry. Toto období se datuje nejméně 13 000 let nebo více. V té době nebyla Amerika oficiálně kolonizována. Nejnovější studie však naznačují, že lidé žili v Severní Americe již před zhruba 30 000 lety! Svědectví očitých svědků prvních Španělů a Angličanů, kteří prozkoumávali Nový svět, svědčí o tom, že ještě před několika sty lety existovaly řídké zbytky obrů.

Američtí archeologové v současnosti dychtivě sledují zprávy a poznatky o nálezech koster lidských obrů v USA. Tito obři prý kdysi dosahovali průměrné výšky až 2,75 metru a obývali celý jihozápad USA. Jako důkaz jejich existence se v některých muzeích dodnes dochovaly jejich obří lebky. Archeologové mezi jejich kostrami našli také obří sandály dlouhé přes 38 cm! Velké otisky rukou obrů byly objeveny také například v Lovelockově jeskyni v Nevadě. Legendy místních indiánů vyprávějí o brutální rase obrů se světlou kůží, kteří vedli války proti různým indiánským kmenům než byli poslední z nich nakonec zajati a zabiti v této jeskyni. Ačkoli mnozí badatelé dlouho označovali tyto tradice za mystifikaci, nyní byly předloženy nové důkazy, které potvrzují reálnost těchto vyprávění.

Tato pátrání začala před více než sto lety, v roce 1911, kdy bylo při hledání netopýřího guana v jeskyni Lovestitution lock ve výkalech nalezeno asi 60 extrémně velkých humanoidních koster. Všechny byly vysoké mezi 2,15 a 2,45 metru. Tyto nálezy jsou dodnes zaznamenány v místních novinách, zatímco většina koster krátce nato prostě beze stopy zmizela. Vykopávky pokračovaly až do roku 1931, kdy byly konečně objeveny lidské kosti o délce 2,60 m až 3 m. V roce 1931 byly nalezeny i další kosti. Domorodé tradice svědčí o tom, že skupina těchto obrů nesla kmenové jméno Si-Te-Cah a obývala tuto oblast po dobu 3 000 let. Bojovali proti později příchozím indiánům a měli nejen světlou pleť, ale také nápadně zrzavé vlasy.

Španělé, kteří se dostali do Nového světa v 16. století, také vyprávěli o žijících příslušnících této rasy obrů, například conquistador Pedro Cieza de Leon (1520-1554) ve své knize "Cronicas de Peru". Mnozí badatelé si dnes kladou otázku, kam zmizely tyto Lovelockovy kostry a tisíce dalších koster obrů, které byly v 19. století vykopány v mohylách po celých Spojených státech. V historickém muzeu ve Winnemucce v Nevadě jsou stále vystaveny sandály obrů, ale žádné kostry. Totéž platí pro New York, Iowu, Missouri, Ohio, Kalifornii, Wisconsin a Pensylvánii. Některé kostry obrů však byly vyfotografovány a otištěny v denním tisku, než údajně beze stopy zmizely v muzejních sbírkách.

Po celá desetiletí se o těchto kontroverzních nálezech přestalo informovat, a teprve když začaly kolovat první zprávy na internetu, začali se vědci pomalu znovu zabývat utajovanou historií bílých obrů (indiáni je znali jako konkurenční kmeny) v USA. Tisíce a tisíce artefaktů z jejich záhadné kultury, jejichž nálezy jsou dobře zdokumentovány, se zřejmě nevysvětlitelně ztratily nebo zmizely v tajných skladech.

Je jisté, že oficiální vykopávky Kalifornské univerzity probíhaly v Lovelockově jeskyni od roku 1912 do roku 1924 nebo i déle. Tehdy byly vyzvednuty tisíce artefaktů a pozůstatků lovelockých obrů a podle různých zúčastněných archeologů byly kostry ve skutečnosti až 3 m vysoké! Poslední zpráva pochází z roku 1931, kdy ještě noviny informovaly o nálezech koster obrů. Takové obří kostry byly nalezeny nejen v jeskyni, ale také v nedalekém vyschlém říčním korytě a podle záznamů byly mumifikovány podobně jako ostatky starých Egypťanů. Obři kdysi putovali přes moře a díky své síle dlouho ovládali celou oblast.

Archeologické časopisy se nyní začínají vyrovnávat s realitou těchto historických nálezů. Dříve bylo vše zesměšňováno jako legenda nebo konspirační teorie. Nyní jsou zdokumentované nálezy pomalu opět uznávány. Mnozí indiáni dodnes vyprávějí příběhy o existenci dávno zapomenutých ras obrů, kteří byli mnohem obrovitější a silnější než normální lidé. Byli považováni za pyšné a barbarské a do Fesdandu prý připluli ze vzdáleného ostrova na lodích vyrobených z proutěných rostlin. Důkazy o někdejší existenci takových kmenů obřích indiánů se nadále zkoumají v Peru a dalších částech Jižní Ameriky.

Od Severní Ameriky až po jezero Titicaca existují důkazy o přítomnosti civilizace těchto rudovlasých obrů. A byli to pravděpodobně také oni, kdo postavili četná megalitická naleziště v Severní, Střední a Jižní Americe. Alternativní historici předpokládají, že tito obři byli Nefilim (obři), o nichž se zmiňuje Bible, synové bohů a dcery lidí. Tyto pozůstatky a kostry obrů jsou nadále uchovávány a studovány v tajných skladech, které jsou veřejnosti nepřístupné. Možná se jednoho dne naskytne příležitost znovu je oficiálně vystavit a získat tak zpět část ztracené kroniky skutečné minulosti našeho světa. Do té doby se vědecký establishment postará o to, aby místo, kde se tyto pozůstatky nacházejí, zůstalo neznámé. Datování úlomků kostí z Lovelockovy jeskyně radiouhlíkovou metodou (metoda C¹⁴) přineslo stáří kostí obrů od 2 218 do 4 030 let. Všech1e tato data odpovídají legendám domorodých indiánů kmene Paiute.

Zprávy o obrech se nyní stále častěji začínají vynořovat z dávných archivů a odborníci píší, že brzy budou moci odhalit skrytou pravdu. Koneckonců mnoho artefaktů z vykopávek bylo přesně popsáno. Byly to koše, dýmky, hroty šípů a obřadní předměty vyřezávané do tvaru zvířat. Obří sandály vykazují jasné známky toho, že byly dlouho nošeny. Podle tradice zahynuli poslední obři z Lovelockovy jeskyně od šípů a ohně, který v jeskyni založili indiáni. Humboldtovo muzeum ve Winnemucce v Nevadě má ve svých sbírkách některé artefakty z Lovelockovy jeskyně, ale na pokyn americké vlády již nesmí obří lebky vystavovat. Nicméně jejich fotografie jsou stále k dispozici. Dlouhou dobu mělo muzeum v suterénu komoru, kde byly lebky obrů z Nevady vystaveny k soukromé prohlídce. Až do roku 2008 si je mohli na požádání prohlédnout i návštěvníci z celého světa. Od té doby i tyto exempláře zmizely a muzeum nyní tvrdí, že je nikdy nemělo ve svém držení. Fotografie těchto pozůstatků, které jsou stále přístupné, ukazují dvojité řady zubů na lebkách obrů, které jsou mnohem robustněji stavěné než lebky běžných lidí.