ZÁKLADNA PINE GAP - NEJVĚTŠÍ "ŠTĚNICE" SVĚTA

       Austrálie se sice nachází na druhé straně světa a na první pohled budí dojmem, že se neúčastní problematických politických rozhodnutí a aktů s celosvětovým dopadem. Ovšem situace je ve skutečnosti zcela jiná. Austrálie je velmi úzce provázaná na světovou politiku, kterou nám předvádí Velká Britanie ruku v ruce s USA. Lze dokonce konstatovat, že Austrálie je ten "třetí do party". K jednoznačné loajalitě (která jistě bude mít své kořeny v historickém konsensu coby bývalá kolonie Anglického království) patří i fakt, že dlouhodobě poskytuje své poměrně´velké území k utajovaným vojensko - zpravodajským aktivitám především Spojených států.  A tak na své hrudi chová doslova největší "štěnici" světa....

       Konečně to před několika lety jasně vyjádřil australský senátor Gareth Evans ve své poznámce k australsko americké asociaci, kdy dodal, že nemá žádné pochybnosti týkající vládní podpory strategickým základnám na svém území. Doslova a dost záhadně řekl: "Stále přítomná hrozba velké nukleární konfrontace vyžaduje potřebu takových vojenských strategických center jakými jsou Pine Gap a nebo Nurrungar. Evans dále zdůraznil, že základny tohoto typu jsou velmi nutná jako preventivní nástroje k dodržování mezinárodních úmluv a závazků. Pojďme se podívat konkrétněji a podrobněji na problematiku australských podzemních základen kde jistě hraje prim známá Pine Gap. Podle slov experta na tuto problematiku akademika Des Balla samotná základna Pine Gap se podílí na celosvětovém objemu aktivity těchto a podobných zařízení velmi nízkých koeficientem, který činí pouze 0,3%. V Austrálii se nachází ještě další dvě základny, které by se určitým způsobem mohly přirovnat k Pine Gap i když zdaleka nedosahují takových skvělých technických parametrů. Je to North - West Cape a Nurrungar. V potaz je třeba brát ještě dalších 30 podstatně menších základen podobného typu, které se na území tohoto státu nachází. A toto číslo bude možná pro mnohé velmi překvapující. Jednoznačně strategicky nejdůležitější je ovšem Pine Gap, který reprezentuje největší satelitní dispečinkové pracoviště na světě s nejinteligentnějším monitorovacím systémem současné doby.

Snímek australské vojenské základny Nurrungar

Ucho v prostoru

       V šedesátých letech jsme byli konfrontováni s extrémní technickou expanzí elektronických komunikací v prostoru. Satelity vybavené silnými přijímači byly strategickými nástroji určenými k odposlechu vybraných komunikací. Satelity se mohou chovat jako obrovské mikrofony, které jsou schopny zachytit i tu nejnepatrnější komunikaci a tento přenos přeposlat na určené místo (takové jako je australský Pine Gap). První generace těchto špionážní satelitů byla vypuštěna v roce 1970 a základna Pine Gap byla uvedena do operační aktivity. Její úlohou bylo provádět výzvědnou činnost směrovanou k vývojovým zařízením tehdejší sovětské raketové techniky a pro obecnou špionáž v oblasti Asie. Také byla plně využita v roce 1971 v průběhu Indicko - Pákistánské války a v regionu Vietnamu a později ke špehování čínského území. Druhá generace satelitů spojená s touto základnou byla vypuštěna v polovině sedmdesátých let. Jejich prioritní úlohou byl monitoring rozhovorů v rámci radiových spojení mezi tehdejšími sovětskými veliteli. Skupina satelitů třetí generace byla vypuštěna v průběhu roku 1978 a v roce 1979 došlo k pádu iránského Šáha. Tato situace si vynutila uzavření strategického odposlouchávacího zařízení v Iránu. Čtvrtá generace satelitů typu Magnum byla uvedena do aktivity s vypuštěním raketoplánu v lednu 1985. Jednalo se o obrovské přijímače navržené k monitoringu vojenské a diplomatické komunikace v prostředí Sovětského svazu a výběru důležitých informací týkající se sovětských raketových testů.

Unikátní foto klíčové základny PINE GAP v Austrálii. Jádro základny leží hluboko v horském masivu, který je na snímku patrný nad povrchovou sekcí základny

       Mezitím v roce 1983 došlo k rozšíření Pine Gap takže byla schopna přijmout zvýšený objem signálů z těchto satelitů. Historie základny Nurrungar je jiná. Byla založena v roce 1971 jednoznačně jako americká základna na území Australie jejichž hlavní rolí bylo monitorovat jaderné výbuchy všude po světě a aktivitu startů raketové techniky a zjištěné informace předávat do hlavního ústředí na území Spojených států. Nurrungar je hlavní zámořskou stanicí US armády, která je součástí "US Defense Support Program (DSP) - Americký obranný podpůrný program. Nová smlouva o pronájmu V roce 1988 byla uzavřena nová smlouva o pronájmu dvou výše uvedených dvou zařízení: Pine Gap a Nurrungar a to na donu 10-ti let, přičemž dohoda specifikovala tříleté "oznamovací období". To znamená, že v roce 1995 australská vláda měla podat výpověď a v roce 1998 by se opět dostala na přetřes možnost další smlouvy. Když byla v roce 1988 smlouva obnovena vymohla si australská vláda větší přístup ke sbíraným informacím, alespoň to oficiálně sdělil tehdejší australský premiér Bob Hawke. Premiér a ministr obrany Beazley pak připustili to co před tím popírali - že základny jsou využívány ke shromažďování elektronických zpráv a ne pouhou komunikaci. To je ovšem obrovský rozdíl. Beazley obhajuje: "Tyto základny slouží zájmům Australanů a to tím, že umožňují Austrálii přístup "k informacím nezbytným pro naše obranné požadavky". Australský personál by na obou základnách rozšířen a zástupcem velitele se stali australští armádní důstojníci.

Základna PINE GAP z jiného záběru. Je rozdělena do tří sekcí v nichž pracuje na 2000 pečlivě střežených a vybraných zaměstnanců. Proti jadernému útoku a nebo zemětřesení je chráněna speciální technologií.

Válka v zálivu

       V tomto období hrály australské základny významnou roli především v oblasti špionání aktivity. Za Australian Anti-Bases Campaign Coalition (AABCC) velmi zajímavým způsobem popsala roli těchto základen Hannah Middletonová, členka Mezinárodní vyšetřovací komise "války v zálivu". Opakovaně upozorňovala na četné porušování mezinárodních konvencí ve spojitosti s vedením této války. Větší pozornost byla soustředěna na Nurrungar, říká Middletonová, protože DSP operace mohly být poukázány jako obranného charakteru tím, že podávala včasné varování Izraelcům před iráckými raketami SCUD.

       Ovšem Nurrungar hrál také svou útočnou roli tím, že poskytoval velmi cenné údaje o aktivitách v oblasti Zálivu, které dovolily západní alianci přesněji zkoordinovat masivní pumové nálety. "AABCC" také podrobně dokumentuje jak základna "North West Cape" byla po dobu válečného konfliktu zcela podřízena silám amerického námořnictva přičemž se významným způsobem podílela na radiokomunikačním přenosu jak u spojeneckých lodí tak i ponorek. Speciální roli v tomto období pak sehrála Pine Gap. Vlastně díky masivní útok USA proti Iráku byl vůbec možný. Její úlohou bylo špehovat elektronický a radiový provoz, získávat tak cenné informace o irácké protivzdušné a pozemní obraně, rozmístění vojska a vojenské infrastruktury.

Australské zájmy

       Během květnové návštěvy Austrálie v roce 1992 tehdejší ministr obrany Dick Cheney potvrdil, že americko australské základny na území Austrálie sehrály významnou roli ve válce v Zálivu. Stejné základny podle Cheney hrál (a zřejmě stále hrají) podstatnou roli v rámci tzv. "Strategic Defense Initiative or - Star Wars" (Strategické obranné iniciativy čili "Hvězdné války"), kdy australská vláda souhlasila spolupracovat s plánovači USA na vývoji novějších verzí strategie "Hvězdných válek". Federální vládní dokument z roku 1994 známý jako "White Paper" ujišťuje podporu v rámci případného rozmístění amerických nukleárních zbraní na území Austrálie a přijímá spojeneckou roli jakési "policejní kontroly" v rámci Asie a Pacifiku v rámci "bezpečnosti Australanů a ochrany strategických a ekonomických zájmů" (každý se může sám za sebe dovtípit o jaké že to strategické a ekonomické zájmy asi půjde).

Mapa Austrálie zobrazující umístění tří hlavních vojenských základen.

       Přestože tedy Ketingova vláda oficiálně potvrzuje své závazky týkající se nukleárního odzbrojení na druhé straně je "White Paper" jednoznačná, když praví: "Budeme nadále pokračovat v důsledné podpoře udržovat naše jaderné síly aktivní přiměřeným způsobem zajišťující odstrašující efekt proti případné nukleární hrozbě Austrálii nebo jejím spojencům". "White Paper" dále naznačuje, že základny Nurrungar a North West Cape by měly být uzavřeny na přelomu 20. a 21. století (nestalo se tak). Přičemž základna Pine Gap by měla být stále unikátním špionážním nástrojem USA i na začátku 21. století.

________________________________________________________________________________________________________________

Prameny: www.rense.com

                  www.davidicke.com