"Získat zpátky svoji planetu" (Recenze filmu Avatar Jamese Camerona) (2)

Kontroverze kolem Avatara by mohla při troše štěstí inspirovat některé lidi k tomu, aby si nechali vysvětlit pravý význam slov jako pohanství, uctívání přírody, Wicca, čarodějnictví a šamanismus, a to z úst těch zainteresovaných jedinců, kteří tyto směry zastávají a zabývají se praktikami s nimi spojenými.

Pohan (anglicky Pagan, pozn. překl.) je jednoduše někdo, kdo žije v přírodě, na venkově, blízko přírodních zdrojů: latinsky výraz zní paganus. Ne tedy člověk z města, který žije uzavřen v kobce mezi cizími lidmi a v životě spoléhá na lidmi vytvořené a umělé prostředky a zdroje. Pohanské jsou tedy v tomto smyslu všechny domorodé národy.

Pohanství je považováno za náboženství či světonázor, za neinstitucionalizovanou kmenovou nebo společenskou orientaci lidské kultury směrem k člověkem neovlivněnému přirozenému světu, jehož účelem je zachovat smlouvu či pouto s mocnými silami prostředí tak, aby lidská společnost mohla rozumně a harmonicky přežít.

Jako takové je pohanství pouze kolektivním kulturním vyjádřením nejstaršího světonázoru na Zemi, animismu.

Animista je vědcem života, schopným vcítit se do časově i zdroji neomezeného experimentu zahrnujícího lidskou aktivitu na Zemi.

Pro animistu je zdroj života zároveň i zdrojem morálky, vyléčením a vysvobozením z omezení, která představuje lidská podmínka (human condition / vita activa) – je tedy zdrojem přesahu (transcendence). Pokud je zdroj transcendence přítomen tady a teď ve smyslové říši, člověk ho už nemusí hledat nikde jinde. Jezuitští poradci ve Vatikánu to jistě vědí, protože domácí úkol z antropologie mají hotový.

Přesně kvůli tomu je tak vyděsila přitažlivost pandorského světa: blažené ponoření do překrásného a inteligentního přírodního výtvoru je pro animismus jako požehnání, stejně jako ujištění, že transcendentna lze dosáhnout skrze smyslový svět. Toto ujištění je obvykle oděno do vzletného filozofického termínu „božská imanence“.

Přesvědčení o aktuální existenci božského elementu tady a teď je promyšleným názorem, nikoliv slepou vírou – zastávali a zastávají ho wiccané, pohané a domorodí obyvatelé všech kultur ve všech fázích historie.

Dokud má komunita nebo celá civilizace (jako například předkřesťanská civilizace Evropy a Středomoří) takovéto ujištění, pak jejím členům není možné prodat jízdenku ke spáse. Ať tak či onak, Avatar se tohoto ujištění dotýká a probouzí ho. Ryzí krása tohoto filmu napovídá divákovi, že tu tato boží imanence existuje.

Protesty vůči filmu týkající se uctívání přírody jsou pravděpodobně tím nejzjevnějším způsobem odhalení pošetilosti a omezujících předsudků křesťanů, chycených v pasti řady svých myšlenkových omylů. Tyto omyly vyvolávají v jejich hlavách přibližně tyto asociace: pohan – objímač stromů – nemytý hippík – primitivita domorodých obyvatel – uctívání přírody – satanismus – sadismus – lidské oběti – orgie – černá magie – ubližování a zabíjení lidí jen tak pro nic za nic.

Takový negativní seznam asociací se hodí jako nějaký darebný vtip, ale jako oficiální záznam Církve jediné pravé víry už rozhodně relevantní není.

Představte si náboženství, které jako symbol boží lásky nabízí mučicí nástroj a utrpení pozvedá na boží záměr:

„Boží oběť se odráží v lidstvu, ale nikoli ve formě oproštění se od našeho utrpení a ve způsobu jeho překonání, ale v našem celkovém zotročení pod jeho vlivem. Sebeobětování se za druhé funguje proto, že se tváří, jako by utrpení bylo silnějším prostředkem než samotná životní síla.“
Not in His Image, Kapitola 19, A Unique Message of Love

Vatikánský monopol na sadismus, vynucovaný vazbou „oběť-viník“, je tak samozřejmě výše uvedeným absurdním seznamem asociací nepřímo ohrožován.

Ale z pohledu katolíků a staromódních křesťanů to může být ještě horší: Pokud se Země znovu zmocní pohané, podobně jako si pandořané vydobyli zpět svoji planetu, kde pak jenom všichni oddaní stoupenci mimoplanetárního boha otce a jeho trpitelského syna-mesiáše naleznou útočiště?

Mohli by po nich začít jít někteří naštvaní pohané a použít proti nim svoje domorodá kouzla.

Na nedobytnou pevnost jejich víry by mohla začít dotírat nějaká magie spojená s Gaiou či nějaká vyšší forma čarodějnictví. Je třeba říci, – a já jsem skutečně velice rád, že mám tu jedinečnou příležitost a výsadu – že je to pomsta, a nikoliv odpuštění, která je bytostnou podstatou kodexu cti pohanské etiky.

Hrdina dvojí krve (míšenec)

Jednou z mých výhrad vůči filmu Avatar byla definice samotného tohoto termínu v kontextu celého filmu: avatar je geneticky vytvořené a upravené tělo kombinující lidské geny a domorodé geny lidu Na’vi. Jde tedy o hybrida schopného žít mezi pandorskými domorodci jako jeden z nich. Tedy za určitých podmínek.

A tady mě právě Cameronova zápletka z mého pohledu vědce v oblasti gnosticismu začíná eminentně zajímat. Nejprve jsem měl dojem, že hybridní koncepce tohoto těla bude jen prostředkem, jak propagovat uměle upravený život a umělou inteligenci (AI, artificial intelligence) jako takovou.

Nebo že by mohlo jít o jakousi reklamu na kyberneticky elegantní představu superčlověka, jmenovitě jsem měl v hlavě obraz spojení lidské genetiky a duševních schopností modifikovaných počítačovou vědou. Dále mě napadla oblast genetických a protetických vylepšení lidského těla použitím umělých součástí, jako tomu bylo například ve filmech Robocop, v sérii o Terminátorech, (kterou rovněž režíroval Cameron), nebo ve snímku AI – Umělá inteligence, sentimentálním díle, v němž hlavní roli hraje android, jemuž je naprogramována láska… Jako kdyby někdo dokázal lásku naprogramovat.

Ti z vás, kteří mne dobře znají, už vědí, že se ostře stavím proti virtuální realitě, jež je pojímána jako nadřazená či dokonce srovnatelná náhrada za přirozenou, se zemí spjatou, smysly zprostředkovanou realitou. Tato námitka vyplývá z mého studia gnostického učení, které varuje před technologií HAL (počítač vystupující ve filmu 2001: Vesmírná odyssea), simulátory a umělou inteligencí, tedy před tzv. faktorem Archon, který je tak jasně popsán v koptských gnostických textech.

Nicméně po zhlédnutí Avatara jsem okamžitě věděl, že Cameron uspokojil mé přísné standardy mytologické vynalézavosti, aniž sklouzl k nadměrnému protežování umělosti a simulace. To je fantastický průlom. Podle Cameronova scénáře je Jake Sully z dvojčat a měl to být původně jeho bratr, který se měl účastnit programu avatařích hybridů.

DNA jeho bratra byla zkombinována s DNA lidu Na’vi a byl vytvořen 3 metry vysoký, kočce podobný humanoid s modrou pokožkou, který mohl žít mezi Na’vi na jejich domovské planetě a dýchat v tamější pandorské atmosféře, což normální lidé nemohou. Když ale jeho bratr tragicky zemřel, Jake, mariňák, který přišel kvůli bojovému zranění o schopnost hýbat nohama, ho v programu Avatar zastoupil.

Jeho nevinnost spolu s hrubou silou a důvtipem z něj dělají skvělého agenta k infiltraci lidu Na’vi. Má se naučit jejich způsobům, což má pak dobře posloužit agresivním uzurpátorům – takto alespoň zní jeho původní úkol.

Ale ze Sullyho se čím dál více stává jeden z domorodců a své pozemské velitele zradí, když použije tělo, které mu svěřili, k tomu, aby proti nim bojoval ve jménu Eywy, mateční síly.

Hrdinou Avatara je dvojče! To je úžasné. Moje kniha Twins and the Double se zabývá právě záhadnou mocí magie dvojčat, o které hovoří a kterou uznávají kultury po celém světě. Cameron využil motivu dvojčat velice šikovně, což mu umožnilo vyhnout se nežádoucím dějovým odchylkám k transhumanismu nebo umělosti mimozemských kultur. Působivé, ale to ještě není všechno. Bude ještě lépe, mnohem lépe.

Jednou z  nejúchvatnější věcí na světě je bilokace.

Zakoušení bilokace je zakódováno i v mytologickém obrazu dvojčat. Bilokace je v zásadě schopnost být fyzicky na dvou místech zároveň a přitom obě tato místa vnímat. Zatímco působíte na jednom místě, jste zcela přítomni i na tom druhém.

Bilokace je velice náročným a pokročilým jogínským prvkem a schopností zkušených šamanů. Jde o stav, k němuž mohu podat svědectví z první ruky, neboť jsem ho sám již mnohokrát zažil. Nemusíte mi věřit, ale skutečně jsem tento stav zakusil na vlastní kůži.

Schopnost bilokace bývá připisována některým katolickým světcům, zejména Otci Piovi. Pravověrní hovoří o této schopnosti jako o neobyčejném a výjimečném daru od Boha a považují ho za unikátní výsadu Vatikánem uznaných světců a nikoho jiného, ale faktem zůstává, že jde o praktiku, která je daleko běžnější v šamanských kulturách.

Astrální projekce je její slabou formou, faktická bilokace pak formou extrémní.

NDE (near death experience) neboli zážitky blízké smrti dokládají typ bilokace, kdy lidé upoutaní na nemocniční lůžko vidí své – údajně mrtvé – tělo, ale už většinou nevidí druhé tělo, které umírající osobu pozoruje. V některých případech NDE mohou nicméně lidé ve svém dvojníkovi odlétnout a poté se opět vrátit k životu.

Účastníci eleusinských mystérií (zasvěcovacích obřadů v rámci kultů řeckých bohů, pozn. překl.) dosvědčili, že zažili poletování ve svém druhém těle po Elysejských polích, čímž iniciaci připodobnili ke smrti – ale naštěstí ke smrti, kterou přežijete.

Navrhované znázornění bilokace manifestující se v jevech astrální projekce, v zážitcích mimo tělo a ve všeobecně dokládaných NDE – zážitcích blízkých smrti. Skutečná plnohodnotná bilokace, tedy aktivní a současná přítomnost ve dvou tělech zároveň, je extrémní variantou tohoto jevu. Zážitky Jakea Sullyho v jeho avatarovi se této extrémní formě bilokace přibližují.

Bilokace je formou zdvojování.

Jake Sully je tedy dvojčetem hned dvakrát. Měl dvojče-bratra a také má své dvojče v podobě avatara – svého vlastního hybrida. Sully musí být uzavřen do izolovaného terminálu a usnout, aby mohlo být jeho vědomí teleportováno do pandorské džungle, kde se s tím probudí a aktivuje jeho hybridní avatar. Je tedy nutné, aby jeho mysl vstoupila do jakéhosi šamanského transu, aby mohla v hlubinách pandorského pralesa žít a fungovat jeho druhá avatarská identita.

Ať už to Cameron věděl nebo ne, tento motiv není jeho výtvorem: světová tradice šamanismu hovoří o schopnosti šamanů uvádět se do transu, zhroutit se bezvládně k zemi. Říká se tomu extatické vytržení (ecstatic transport). Poté šaman ve svém snícím těle či v dvojníkovi tvořeném plazmou prozkoumává jiné světy nebo může vypadat jako běžná osoba z tohoto světa, ale je fyzicky odloučen od místa, kde spočívá v transu jeho tělo.

Vytržení či přenos díky transu nás přivádí k myšlence prostupování mezi oddělenými světy v trilogii Matrix. Ale mezi Neem napojovaným do matrixu a Jakem „bilokujícím“ na Pandoře je obrovský rozdíl.

-pokračování-