"Získat zpátky svoji planetu" (Recenze filmu Avatar Jamese Camerona) (3)

Matrix je simulací světa, zónou virtuální reality udržovanou počítačovými programy, které vytvářejí obrovská pole simulovaných (čti: falešných) barev, chutí, zvuků atd. Nejde o skutečný smyslový svět planety Země, ale o Zemi pojatou jako „vězeňskou planetu“ – tento termín použil alarmista serveru YouTube Alex Jones spravující stránky infowars.com.

Zdá se, že John je křesťan, který opovrhuje „světovým náboženstvím Gaii“ a Avatara odsuzuje jako propagandistický počin NWO (Nového světového řádu), který z nás ze všech dělá pouhé avatary v plánech Iluminátů.

On, který je sám alarmistou, by měl být možná zalarmován zjištěním, že koncepce vězeňské planety (planety jako vězení) má původ u pohanských zřeců (seers) z Mystérií, kteří přirovnávali sluneční soustavu k vězení spravovanému Archony, mimozemskými kyborgy.

Tato mytologická metafora popisuje zotročení lidstva jeho vlastními niternými představami a koncepcemi – jde tedy o zotročení mimozemskou inteligencí operující v našich myslích. Jde o naši vlastní mysl, takže tento proces nelze vinit z toho, že by měl vnějšího původce, přestože jeho vývoj může být řízen i zvnějšku.

Avatarská identita

Abychom se ale vrátili k našemu hlavnímu bodu: zdvojování je mytématem, jímž je Avatar důvtipně prodchnut. Mezidruhové křížení manifestované v avatarech je skvělou filmovou metaforou šamanismu.

Stejně jako to dělají šamani po celé věky, i Sully se dostává do transu, aby se mohl přenést do svého dvojence – do svého druhého já. Vtip je v tom, že toto jeho dvojče bylo uměle vytvořeno – i přesto je ale toto tělo autentickým a shodným nástrojem, jakého by použil šaman při zkoumání nadpřirozených dimenzí tohoto světa nebo při cestě do světů jiných. Ti, kteří to již podstoupili, (včetně mě) mohou dosvědčit, že bilokace je záležitostí skutečnou, nikoliv smyšlenou.

Jde o věc stejně skutečnou jako je život a pohyb v našem běžném světě.

Jake jako avatar skutečně žije a působí mezi pandorskými Na’vi – na rozdíl od Nea, který vstupuje do světa iluzí tím, že je připojován k zastaralému vybavení a do Matrixu vlastně nahráván.

Trilogie Matrix je poměrně zdařilou metaforou vězeňské planety, o níž hovořili už gnostičtí zřeci, ale proti mytologickému a šamanistickému zdvojování v Avatarovi působí jako jeho „slabý odvar“.

Typické vyobrazení desátého avatára Višny, Kalkiho – Koňského avatára. Někdy bývá zobrazován s křídly a spojován se souhvězdím Pegase, okřídleného koně – symbolem božské imaginace. Rovněž bývá spojován (podle mého názoru mylně) s hřebci nesoucími čtyři jezdce z Apokalypsy v novozákonní knize Zjevení.

Ve svém nejstarším významu je slovo avatar odvozeno ze sánksrtského výrazu pro „sestupovat“.

Podle hindské mytologie je avatár božskou bytostí, která sestupuje do lidské formy a podoby, aby zasahovala do historie. Nikoliv tedy Kristu podobný mesiáš, jenž umírá, aby zachránil svět, nebo jenž uskutečňuje boží soud, ale vysvobozující činitel podobně jako plavčík-záchranář na pláži. (Avatár má v hindském náboženství přízračnou formu; doketistickou – v jazyce gnosticismu – je tedy vlastně přízrakem. Ale potom je podle hinduismu přízračný i celý svět!)

Spící bůh hinduismu, Višnu, má deset avatárů.

Jak Višnu celé dlouhé věky sní tento svět, sám do obrazů, o nichž se mu zdá, pravidelně vstupuje. Tehdy na sebe bere lidskou podobu a stává se osobností či se proměňuje do zvířecích forem, například v želvu nebo lva. Devátý Višnův avatár prý měl lidskou podobu: jmenoval se Lord Krišna a byl to indický král a filozof, jenž zemřel v roce 3102 před Kristem.

Desátý, nadcházející avatár Višny, je nazýván Kalki a vyobrazován je jako bílý kůň, občas s lukostřelcem na hřbetě. (Mám za to, že toto avatárské vzezření je patrné i u bílých lvů z Timbavati.)

Jake Sully ve svém Na’vijském těle není avatárem sestoupivším z vyššího světa – ne, jeho osud je ještě úžasnější. Je ztělesněním svého vlastního já osvobozeného v aktuálním světě úchvatných možností. Cameronův film mnoha způsoby přesahuje samotné metaforické struktury, jež používá, a nejlépe se mu to daří právě díky této zápletce.

Avatar ve stejnojmenném filmu není mesiášská postava. Ani zdaleka ne.

Cameron zde opět bezchybně užívá mytologického a šamanistického precedentu. Jake Sully je hrdinou ve službách planetární matky země, Eywy – neboli Gaii. Nefiguruje jako postava bílého muže-mesiáše, jak tvrdí některé nepřátelsky laděné recenze.

V knize Not in His Image ukazuji, že profil mesiáše je u věřících ve spásu jasně a neomylně uváděn následovně:

• - mesiáš je nadlidského původu

• - mesiáš je vyslán na misi božským otcem

• - jeho utrpení vykoupí svět

• - mesiáš dozírá nad konečným zúčtováním (posledním soudem)

• - jeho smrt je podmínkou k záchraně lidstva

• - mesiáš je zázračně oživen, vzkříšen bohem, nikoliv lidmi, které přišel zachránit

Uvážíme-li zejména poslední bod tohoto výčtu, pak je jasné, že hlavní postava z Avatara žádným mesiášem není:

Sully ve své lidské podobě zemře a probudí se jako Na’vi poté, co jako jeden z nich bojoval po jejich boku v bitvě proti uchvatitelům. Jeho vzkříšení je výsledkem kmenového rituálu a soucítění lidu uctívajícího svou bohyni – nikoliv výsledkem přičinění mimoplanetárního boha otce.

Mesiáš není pro věřící ve spásu nikdy jedním z lidu, nikdy není rovnocenným členem lidského kmene.

Zvířecí síly

V protikladu vůči typickému mesiáši, který jedná z pověření nadlidských sil, spoléhá Jake v podobě avatara na spojení se silným zvířetem, obrovským dravým ptákem/drakem Torukem.

Každý z pandorských bojovníků má svého akrana, nadpřirozeného dvojníka neboli nahuala.

Toto téma je čistě šamanistické a ve spirituálním a magickém dědictví našeho druhu nadčasové. Podle animismu mají lidští jedinci specifická spříznění s určitými zvířaty. Tato zvířata mohou přivolávat, setkávat se s nimi v přírodě nebo se proměňovat do jejich podoby. Poměrně častým jevem bylo, že postupem času se animistické kultury vyvinuly v kultury válečníků, které je třeba důsledně odlišovat od autoritářských a patriarchálních městských společností.

Ve společenstvích válečníků je ústřední silou postava Bohyně a zvířecí síly jsou uctívány jako její atributy a projevy. Kultura lidu Na’vi je právě takovou společností lovců-válečníků, jež uctívají zvířecí síly. Jake Sully se to dozví od Neytiri, která ho naučí jak důstojně zabít zvíře a vzdát své kořisti úctu. Tato lekce o spojení mezi kořistí a jejím lovcem funguje obzvlášť silně ve finálních scénách celého filmu.

Vzývání zvířecích sil rovněž hraje rozhodující roli ve vyústění celého příběhu.

Cameron rekonstruuje mnoho šamanistických a mytologických témat s výjimečnou přesností. To je na hollywoodské poměry velice nezvyklé. Nemám tušení, kdo byl jeho poradcem v záležitostech vkládání mytologických témat a obrazů do mistrovského příběhu… možná má nějakého tajného průvodce a rádce. Tvrdí totiž, že celý film viděl v minulosti ve snu.

Podobně jako terma, studnice moudrosti, mu byl celý příběh předán netknutý a od první chvíle celistvý. Takovéto zážitky jsou typické pro tertony, hledače pokladů, a také pro hudební virtuosy, jakými byli například Mozart a Skrjabin, kteří tvrdili, že své rozsáhlé skladby slýchali v jediné všeobsažné a vizionářské sekundě.

Francouzský spisovatel Balzac také tvrdil, že zažil nepopsatelnou chvíli, v níž nahlédl do „kosmického vědomí“ a uzřel celý děj a všechny postavy (jichž bylo kolem 240) svého románu Lidská komedie.

Svět vědy poskytuje podobné příklady. Kerkule prý uzřel prstencovitou strukturu uhlíku v hypnotické vizi těsně před tím, než jedné noci usnul. Einstein zformuloval svoji teorii relativity v záblesku nahlédnutí, v němž spatřil muže brázdícího prostor na paprsku světla. V některých případech, kdy to vědci přiznají, se dozvídáme, že jejich objevy jsou výsledkem stavu povzneseného vědomí vyvolaného substancemi aktivujícími psychickou aktivitu, jako je např. LSD.

Přestože nedovolil, aby to vešlo ve známost za jeho života, měl prý Sir Francis Crick, spoluobjevitel struktury DNA spolu s Jamesem Watsonem, vizi dvojšroubovice v pozměněném stavu vědomí, který si navodil prostřednictvím LSD.

Vědci, kteří doprovázeli Jeremy Narbyho do Peru na rituály spojené s transem vyvolaným ayahuascou uvedli, že byli schopni přímo nahlédnout molekulární úroveň přírody a byly to právě úžasné účinky této posvátné léčivé rostliny, díky nimž porozuměli pokročilým přírodním mechanismům, čímž rozvinuli a obohatili své vědecké znalosti.

Nerad bych zde naznačoval, že Cameron byl při vymýšlení Avatara jakkoliv ovlivněn psychiku aktivujícími rostlinami, ale film samotný může podobné účinky vyvolat u svých diváků.

Každý, kdo spatřil úžasnou nádheru Gaii, svěží a pulsující, zázračně navrženou, v každém detailu prodchnutou životem a svůdně lákající panoramatem vjemů, které slastně zaplaví vaše smysly jako příboj pronikající pórovitou strukturou korálového útesu; každý, kdo měl tento zážitek z první ruky, ten, jak věřím, dozajista potvrdí, že sama estetická krása tohoto filmu poukazuje na požehnanou vizi Elysia, pozemského Ráje. Nikoliv tedy vize mimozemského světa, ale původní představa světa tohoto-našeho.

Ano, takto to skutečně vypadá ve světě přírody. Doopravdy.

Amazonii podobné prostředí Pandory s obrovskými stromy.

Skutečnost, že Cameron a jeho společnost diváctvu předkládají tuto vizi přírody za použití těch nejsofistikovanějších umělých a simulačních nástrojů, neboli CGI – počítačem generovaných obrazů, je v této oblasti opravdovým průlomem.

Nemám ale na mysli průlom technologický, ale průlom v oblasti vnímání. V Castanedových čarodějných bajkách definuje Don Juan obvyklý postup mystického válečníka jako průlom ustálených parametrů vnímání.

Cameron s jistotou dosahuje mistrovství díky speciálním efektům svého filmu. Troufám si říci, že pouze umělec, který už má skutečnou a jasnou vizi, již chce převést na plátno, může CGI využít takto fenomenálním způsobem.

Přestože k vyobrazení prostředí Pandory používá simulace, úchvatná krása animace v tomto filmu ukazuje, jak skutečně vypadá planeta, kterou obýváme, v rajském pohledu naší dřívější a budoucí nevinnosti.