Život

Přemýšleli jste někdy o významu tohoto slova?

Říkáme např. " to je ale krásný, těžký, lehký ? život". Ale co to vlastně znamená. Klademe důraz spíše na přídavné jméno a to podstatné nám jaksi uniká. Nebo si řekneme - "je tam život". Ale co si pod tím vlastně představujeme. Hýbe se to, kouká to, či nás to ohrožuje? Dokázali jsme si někdy v tom "svém" životě procítit význam tohoto slova. Napadlo nás někdy zapřemýšlet co znamená např. ukončit život. Jak se ukončuje život a co se vlastně s tím životem stane?

Zkuste si představit čas a prostor daný minerální, rostlinné a živočišné říši. Uvědomte si projevení - život (čas a prostor) třeba jakéhokoliv kamínku, který si položíte před sebe. Potom stromu a dále mravence, pejska atd.. Nakonec člověka s jeho svobodnou vůlí. Přijdete na to, k čemu je vlastně ten čas a prostor, kdo ho vytváří a proč a kdy se rozplývá a mizí, protože ve skutečnosti neexistuje.

Když se pokusíme procítit slovo život, možná se nám naskytne úžasný pohled na životní energii, která je všude kolem. Jakoby se prostor a vše okolo rozvibroval malými jiskřičkami energie. V tom okamžiku máte pocit, že můžete vlastníma rukama nabírat a formovat to, co je všude a z čeho se všechno skládá. Všechno - tedy i já. Ano, pochopíte, že život to jsem vlastně já sám. Život, to není něco odděleného, něco mimo, to jsme my sami. Mohu ho pocítit, pochopit, splynout s ním, utvářet. To všechno mohu. Jakmile pochopíme sami sebe, pochopíme i život.

Pouze já vytvářím to co přichází a odchází. Svým chtěním, vůlí, láskou či neláskou, strachem? To ostatní pouze je. I život tedy pouze je. Neutrální nádherná energie. A já tomu dávám formu.

Nedávno jsem měla vzácnou možnost pobývat delší dobu v přírodě. Když jsem se dokázala oprostit od myšlenek a vstoupit hluboko do sebe, být sama sebou, naskýtal se mi nádherný obraz kolem. Všechny stromy, tráva, potok, celý prostor ožil svým životem a já byla jeho součástí. Každý z nás ve své jedinečnosti a přece v jednotě. Viděla jsem, pochopila jsem jak všechno kolem, s výjimkou lidí, se zachvívá láskou. Všechno kolem vyzařovalo lásku na základě štěstí z toho, že je. Ty stromy a všechno kolem prostě vědělo, že Je a nic jiného nebylo třeba. Oni o ničem nepochybují - oni vědí. Je to úžasné. Jednou ráno jsme byli na slati, kterou máme obzvlášť rádi. Seděli jsme u jezírka, bylo to nádherné. Bylo zajímavé poslouchat lidi, kteří tam přicházeli a zase odcházeli, jejich energie, které s sebou přinášeli a energie té slati. Její majestátnost, klid, mír, pokoru.

V jednom okamžiku naše dcera řekla, že by tady chtěla dělat ochránce. Vím, že mi hlavou jen tak prolétla myšlenka - otázka, jak by se to tady vůbec mohlo ochraňovat. A v zápětí jsem dostala odpověď. Ta slať mě odpověděla !! - " Já nepotřebuju ochránce. Ale budu šťastná, když tu budeš se mnou."

Rozumějte - v tom byla rovnost. Láska, moudrost, síla, inteligence. V tom bylo všechno. Bylo to jako blesk z čistého nebe. Jak to vůbec říci - byl to nádherný pocit souznění, lásky, pokory, který mě v tom okamžiku naplnil.

Byly to momenty pochopení života v jeho rozmanitosti a úchvatnosti. Pochopení naší lidské naivity a pýchy, když se neustále nad něco vyvyšujeme. Naše nádherná Planeta, Příroda je nesmírně inteligentní, živá a zachvívá se ve své přirozenosti a síle tak, jak my se máme naučit a pochopit. Ta odpověď byla Láskou. Ona nic neslibovala, nežádala, nepotřebovala. Bylo to pozvání a mě bylo ctí. Vím, že když se dokážeme otevřít a přijmout sami sebe, můžeme naslouchat a rozmlouvat s celou Přírodou, protože ona je živá stejně jako my. Vím to proto, že kdykoliv se vrátím na tu slať, budu vítaným hostem.

Všichni se potřebujeme držet někoho za ruku nebo žmoulat v kapse nějaký ten kamínek, či aspoň ve své mysli udržovat plamínek nějaké naděje. Když najdeme v sobě víru a sílu a dokážeme se pustit té ruky v odevzdání, v tom okamžiku obejmeme celý vesmír a obrovská energie dávání i přijímání začne proudit. Prožíváme to, co Je. Včetně nás samých.

Tomuto stavu důvěrně říkám " když mé srdce hladí křídla andělů".

Přeji Vám, aby ta Vaše srdce hladila křídla andělů co nejčastěji.

S láskou

Marcela Regazzová