Zničení World Trade Center: Proč nemůže být oficiální vysvětlení pravdivé (1)

          V knize The New Pearl Harbor: Disturbing Questions about the Bush Administration and 9/11 (2004) jsem shrnul desítky faktů a zpráv, které vrhají stín pochybnosti na oficiální verzi kolem 11. září. Poté v The 9/11 Commission Report: Omissions and Distortions (2005a) jsem pojednával o způsobu, jakým s těmito fakty nakládala 9/11 Commission -- o jejich zkreslování a prostém opomíjení. Přístup "uceleného pohledu" s postupným přidáváním argumentů jsem využil také ve svých předchozích esejích a přednáškách o 11. září (Griffin, 2005b a 2005d).[1] Jeho prostřednictvím se jeví téměř každý aspekt oficiálního vysvětlení jako problematický a přináší tak nejefektivnější zpochybnění oficiální verze událostí. Zároveň má tento způsob prezentace důkazů jedno velké omezení, zvláště při použití na přednáškách a v esejích: Znamená totiž, že rozbor jednotlivých problémů musí proběhnout v krátkém čase a tedy povrchně. Lidé pak mohou nabýt dojmu, že důslednější rozbor libovolného konkrétního problému může nakonec skutečně prokázat věrohodnost oficiální verze. Dnes se zaměřím na jednu otázku: proč došlo ke kolapsu Twin Towers a budovy 7. Jednou z výhod tohoto zaměření, krom toho, že nám umožní zajít do větších detailů, je hlavně to, že zničení World Trade Center je jedním z nejlepších počátků na cestě hledání pravdy o 11. září. Další výhodou pak je, že nám dovolí podívat se na odhalení skrytá v mluvených záznamech nahraných New York Fire Department již krátce po 11. září, uvolněny však byly pro veřejnost až v srpnu 2005. Začnu tedy otázkou, proč došlo ke kolapsu Twin Towers, poté položím tutéž otázku ohledně budovy 7.

Obsah:

• 1. Kolaps Twin Towers
  • Požár nikdy nezpůsobil kolapsu
  • Mnohonásobná evidence svědčící o řízené demolici
    • 1. Náhlý počátek
    • 2. Přímo dolů
    • 3. Téměř volný pád
    • 4. Totální kolaps
    • 5. Přeřezaná ocel
    • 6. Pulverizace betonu a dalších materiálů
    • 7. Oblaka prachu
    • 8. Horizontální emise materiálu
    • 9. Demoliční prstence
    • 10. Zvuky explozí
    • 11. Roztavená ocel
• 2. Svědectví o explozích a podobných jevech v nahrávkách
  • Exploze
  • Počátek kolapsu pod úrovní dopadu a požáru
  • Záblesky a demoliční prstence
  • Horizontální emise materiálu
  • Synchronizované exploze
  • Proč veřejnost o těchto svědectvích neví?
• 3. Důsledky
• 4. Další podezřelá fakta
  • Odklizení oceli
  • Pokles antény severní věže
  • Naklonění a dezintegrace jižní věže
  • Zabezpečení WTC
  • Apriorní informovanost o kolapsu
  • Shrnutí
• 5. Kolaps budovy 7
  • Mnohem obtížnější vysvětlení
  • Mnohem podobnější řízeným implozím
  • Mnohem širší povědomí o budoucím kolapsu
    • Rozšířené upozornění
    • Včasné varování
    • Údajný důvod očekávání
    • Jiné vysvětlení
• 6. Závěry
• Poznámky
• Reference

        1. Kolaps Twin Towers

         Krátce po 11. září radil Prezident Bush lidem, aby netolerovali "přemrštěné [outrageous] konspirační teorie o útocích z 11. září" (Bush, 2001).[2] Podobně varoval před "přemrštěnými konspiračními teoriemi" Philip Zelikow, který vedl činnost 9/11 Commision (Hansen, 2005). Co tímto výrazem mysleli? Nemohli přece požadovat, abychom zavrhli všechny konspirační teorie týkající se 11. září, protože vládní vysvětlení je rovněž konspirační teorií, podle které jsou všichni konspirátoři členy Al-Kajdy. Co patrně mínili bylo, že bychom měli zavrhnout pouze přemrštěné teorie.

         Ale jak se liší přemrštěná teorie od nepřemrštěné? To je jedna ze základních otázek filosofie vědy. Při konfrontaci dvou soupeřících teorií -- řekněme Novo-Darwinovské evoluce a teorie Inteligentního designu -- se vědci a filosofové ptají, které teorie je lepší a proč. Znamením dobré teorie je, že dokáže uceleným způsobem vysvětlit všechna, nebo alespoň ta základní, relevantní fakta a není ani s jedním z nich v kontradikci. Přemrštěná teorie je taková, která je popřena téměř všemi relevantními fakty.

          Pomocí této definice v hlavě se nyní podívejme na oficiální teorii o Twin Towers, která tvrdí, že se zřítily následkem kombinovaného působení dopadu letadel a následně vzniklých požárů. Zpráva, kterou vydala FEMA [Federal Emergency Management Agency] říká: "Narušení struktury obou věží po dopadu [letadel] v kombinaci s následnými požáry vedlo k totálnímu kolapsu obou budov" (FEMA, 2002).[3] Tato teorie zcela jasně náleží do kategorie přemrštěných teorií, protože je v rozporu s téměř všemi relevantními fakty. Ačkoli se toto tvrzení zdá býti extrémním, pokusím se vysvětlit, proč není.

        Požár nikdy nezpůsobil kolaps

        Oficiální teorii lze prohlásit za nevěrohodnou na základě jejích dvou hlavních problémů. Prvním je jednoduchý fakt, že požár nikdy -- před ani po 11. září -- nebyl příčinou kolapsu výškové budovy s ocelovou konstrukcí. Obhájci oficiální verze tento prostý fakt zřídka, pokud vůbec, uvádí. Vskutku, ona údajně definitivní, zpráva vydaná NIST -- the National Institute for Standards and Technology (2005) -- dokonce naznačuje, že požárem vyvolané kolapsy velkých ocelových budov jsou běžnými jevy (Hoffman, 2005).[4] Daleko tomu, aby byly běžnými, k takovým kolapsům ve skutečnosti nikdy nedošlo, tedy s výjimkou údajných případů z 11. září.

         Obhájci oficiální teorie pochopitelně uvádí, že tyto kolapsy nebyly způsobeny pouze požárem, ale požárem v kombinaci s poškozením vyvolaným dopady dopravních letadel. Věže však byly navrženy tak, aby vydržely dopad letadel o velikosti srovnatelné s Boeingy 767.[5] Hyman Brown, který vedl konstrukční práce na Twin Towers, řekl: "Byly předimenzovány, aby vydržely téměř cokoli, včetně hurikánů, . . . bombových útoků a nárazů letadel" (Bollyn, 2001). A dokonce Thomas Eagar, profesor materiálového inženýrství na MIT, který je zastáncem oficiální verze, řekl, že dopad letadel nebyl důležitý, protože "počet podpůrných sloupů zničených po nárazu nebyl velký a zátěž byla přenesena na ostatní sloupy v této nad-dimenzované budově" (Eagar and Musso, 2001, str. 8-11). [Faktor bezpečnosti pro stavbu výškových budov typu WTC1 a WTC2 je 6 -- čili veškeré součástky, jakož i celá konstrukce, musí ustát 6x větší zatížení, než na jaké jsou dimenzovány. -- pozn. překl.] Podobně pak zpráva z NIST se pak při odpovědi na otázku, jak dopad letounů přispěl ke kolapsu budov, zaměřuje primárně na tvrzení, že letadla výrazně narušila protipožární ochranu oceli.[6]

        Oficiální teorie kolapsu je tedy především teorií požáru, proto je nutné dostatečně zdůraznit fakt, že požár nikdy nezpůsobil kolaps žádné budovy s ocelovou konstrukcí -- nikdy, ať již před 11. zářím, nebo po 11. září, ani kdekoli jinde na světě právě onoho dne 11. září, tedy s údajnou výjimkou New Yorku -- nikdy.

        Někdo může pochopitelně namítnout, že všechno je někdy poprvé, a že skutečně výjimečný požár může způsobit zřícení budovy. Zkusme nyní tuto myšlenku rozebrat. Co je možné považovat za výjimečný požár? Podle vlastností oceli, takový požár musí dosahovat vysokých teplot, na velké oblasti, po velmi dlouhou dobu. Požáry ve věžích však neměly ani jednu z těchto charakteristik, natož pak všechny tři.

        Objevila se tvrzení, že dané požáry byly velmi horké. Některé televizní speciály tvrdily, že se věže zřítily, protože požár byl dostatečně horký k tomu, aby roztavil ocel. Například první speciál BBC News citoval výrok Hymana Browna: "ocel se taví, a 24.000 galonů leteckého paliva roztavilo ocel." Další muž, představený jako stavební inženýr, řekl: "Byl to oheň, co zničilo ty budovy. Na Zemi není nic, co by mohlo vydržet takové teploty při takovém množství hořícího paliva. . . [Ocelové] sloupy by se roztavily" (Barter, 2001).[7]

        Tato tvrzení jsou však absurdní. Ocel se nezačne tavit dokud nedosáhne teploty téměř 1540°C.[8] Dále, při volném hoření uhlovodíků, jakým je i kerosin -- letecké palivo -- může teplota dosáhnout maximálně 930°C, což je o více než 600° méně, než je bod tání oceli.[9] Podle toho tedy můžeme zcela vyloučit možnost, že by se věže zřítily proto, že se jejich ocelové sloupy roztavily.[10]

        Většina obhájců oficiální teorie však taková absurdní tvrzení nevynáší. Argumentují tím, že oheň ocel ohřál do bodu, kde ztratila velkou část své pevnosti, a začala se bortit [nevím, jak vhodněji přeložit termín "buckle", jelikož se nejedná pouze o ohnutí, či prohnutí... -- pozn. překl.].[11] Například Thomas Eagar tvrdí že právě tohle se stalo poté, co ocel při teplotě 700°C ztratila 80% své pevnosti. Aby však toto tvrzení mohlo být věrohodné, musela by teplota hoření stále dosahovat poměrně vysokých hodnot.

        Těch však nedosahovala. Jak jsme viděli, objevilo se mnoho tvrzení ohledně leteckého paliva. Jeho velká část však velmi rychle shořela v obrovských ohnivých mračnech vzniklých v okamžiku dopadu letadel do budov, a zbytek vyhořel během 10ti minut,[12] načež plameny uhasly. Fotografie pořízené 15 minut po zásazích ukazují málo plamenů a mnoho kouře, známky toho, že oheň nemá dostatek kyslíku. Thomas Eagar po uznání tohoto faktu uvedl, že teplota požáru byla "pravděpodobně pouze kolem 650 nebo 700°C" (Eagar, 2002).

         Jsou však důvody věřit, že oheň nedosahoval ani těchto teplot. Jak ukazují fotografie, ohni se nepodařilo rozbít okna [skleněné okenní tabulky] a ani se nerozšířil dále z místa svého vzniku (Hufschmid, 2002, str. 40). Tato fotografická evidence je podložena vědeckými studiemi provedenými NIST, jejichž závěrem bylo, že "jen 3 z 16 zkoumaných obvodových sloupů vykazovaly známky působení teplot nad 250°C" a dále žádné známky dosažení těchto teplot u [nosných, ocelových] sloupů jádra.

         NIST (2005) tvrdí, že "výsledky dále nezobecňoval vzhledem k tomu, že zkoumané sloupy představovaly pouze 3% všech obvodových sloupů a 1% sloupů jádra ze zasažených podlaží." Dostupnost takto malého procenta sloupů byla samozřejmě způsobena tím, že vládní činitelé nechali většinu oceli okamžitě prodat a odvézt [na přetavení do Číny -- pozn. překl.]. V každém případě, nálezy NISTu na základě tohoto mizivého procenta nejsou irelevantní: Znamenají totiž, že jakékoli spekulace o dosažení mnohem vyšších teplot u sloupů jádra jsou přesně tím -- čirou spekulací nepodloženou žádnou formou empirické evidence.

         Navíc, i kdyby teplota hoření dosáhla 700°C, jak Eagar předpokládá, neznamená to automaticky, že by této teploty dosáhla i ocel. Ocel je výborný vodič tepla. Když založíte na jednom konci dlouhé ocelové tyče oheň, teplo bude rychle difundovat do zbylé části a do všech dalších ocelových součástí, se kterými je tato tyč spojena.[13]

         K tomu, aby ohně mohly zahřát ocel na teplotu blízké jejich vlastní, musely by být relativně velké vůči velikosti budov a množství oceli v nich obsažené. Věže [Twin Towers] byly pochopitelně obrovské, s enormním množstvím oceli [200.000 tun oceli v obou věžích, celková hmotnost kolem 600.000 -- pozn. překl.]. Malý, lokalizovaný požár o 700°C by nikdy nemohl žádnou část ocelových sloupů ohřát nikam poblíž této teplotě, protože předané teplo by se rychle [ocelovou konstrukcí] rozvádělo do celé budovy.

          Někteří obhájci oficiální verze tvrdili, že ohně byly skutečně velmi rozsáhlé a proměnily budovy v "běsnící inferno [towering infernos]." Všechny důkazy však svědčí proti tomuto tvrzení, zvláště co se týká jižní věže [WTC2], která se zřítila jako první. Tato věž byla zasažena mezi 78. a 84. patrem, což je tedy oblast, ve které by požár měl být největší. A přesto Brian Clark, přeživší, řekl, že když se dostal dolů do 80. patra: "Skrz zeď a praskliny bylo možné vidět vidět plameny . . . které sotva plápolaly, žádné běsnící inferno, jen tiché doutnající plamínky a trochu kouře procházejícího zdí."[14] Podobně, jeden z náčelníků hasičů, který se dostal do 78. patra nalezl pouze "dvě lokální ohniska požáru."[15]

         V severní věži [WTC1] zajisté byly požáry natolik veliké a horké, aby přinutily mnoho lidí vyskočit ven a zabít se. Avšak každý, kdo má krb s roštem nebo kamna s plotýnkou, ví, že oheň, který nic neudělá oceli nebo snad železu, může bez problémů popálit lidské maso. V mnoha případech to také mohl být spíše kouř, než horko, co vedlo lidi ke skoku.

         K oslabení ocelových sloupů by v každém případě musely být ohně nejen velmi velké a horké, ale rovněž i dlouhotrvající.[16] Veřejnosti bylo sděleno, že ve věžích takové ohně byly, například CNN oznamovala že "velmi intenzivní" ohně "hořely po dlouhou dobu".[17] Ale není tomu tak. Severní věž se zřítila 1 hodinu a 42 minut po zásahu; jižní po pouhých 56ti minutách.

          Pro ukázku absurdity tvrzení, že krátkodobé požáry ve věžích mohly vést ke strukturálnímu kolapsu, můžeme použít porovnání s jinými požáry. V roce 1988 zuřil po 3.5 hodiny požár ve Fisrt Interstate Bank Building v Los Angeles a zachvátil 5 pater této 62 pater vysoké budovy [tehdy byla nejvyšší budovou v Kalifornii -- pozn. překl.], nezpůsobil však žádné vážné narušení struktury (FEMA, 1988). Obrovský požár, který v roce 1991 postihl Philadelphias One Meridian Plaza trval 18 hodin a z 38mi patrové budovy spálil 8 pater, ale, podle zprávy FEMA, ačkoli se "sloupy a nosníky . . . v kritickém působení ohni prohnuly a zkroutily . . , byly sloupy schopny vydržet zátěž bez zjevných poškození" (FEMA, 1991). V Caracasu v roce 2004 požár 50ti-patrové budovy trvající 17 hodin zcela zničil jejích vrchních 20 pater, přesto se budova nezřítila (Nieto, 2004). [Doplnění: Vzpomeňte si na rok 2005 a požár Madridské Windsor building, která kompletně celá shořela v jednom velkém plameni, který byl rozsahem zcela neporovnatelný s 9/11 a přesto konstrukce budovu udržela. -- pozn. překl.] A i přesto někdo předpokládá, že uvěříme, že 56ti-minutový požár způsobil kolaps jižní věže.

        Na rozdíl od požárů ve věžích, ty v Los Angeles, Philadelphii a Caracasu byly natolik horké, že praskala okna.

        Další důležité porovnání nám poskytuje série experimentů provedených ve Velké Británii v polovině devadesátých let týkajících se zjištění míry poškození, jaké může utrpět budova s ocelovou kostrou při vystavení extrémnímu, všeobjímajícímu ohni, trvajícímu po dobu několika hodin. FEMA, která experimenty revidovala, uvádí: "I přes to, že ocelové sloupy dosáhly teploty 800-900°C . . . , nebyl pozorován žádný kolaps ani v jednom ze šesti experimentů" (1988, Appendix A).

        Tato porovnání vynáší na světlo absurditu v tvrzeních NISTu, totiž že se věže zřítily proto, že letadla strhla protipožární [azbestovou] ochranu ocelových sloupů. Protipožární izolace poskytuje ochranu pouze několik hodin, takže ocel v budovách v Philadelphii a Caracasu byla vystavena přímému působení ohně po dobu více než 14ti hodin, přesto se nezhroutila. NIST nicméně tvrdí, že ocel v jižní věži neunesla svou zátěž, protože byla vystavena plamenům po dobu 56 minut.[18]

        Někteří obhájci oficiální teorie dokonce spekulují, že na Twin Towers bylo něco specifického, co je činilo mimořádně zranitelnými v případě vystavení ohni. Takové spekulace nejsou podpořeny žádnou evidencí. Jak Norman Glover vyzdvihl: "Téměř ve všech velkých budovávch dojde během jejich užitného života k rozsáhlému požáru. Žádná z předních výškových budov se následkem požáru nikdy nezřítila. WTC bylo místem podobného požáru v roce 1975; přesto budova událost přestála pouze s malým poškozením a po opravě byla opět používána" (Glover, 2002).

         Mnohonásobná evidence svědčící o řízené demolici

         K faktu, že, kromě údajných případů z 11. září, požár nikdy nezpůsobil kolaps velké budovy s ocelovým skeletem existuje i obrácená pravda. Touto obrácenou pravdou je, že každý předchozí totální kolaps byl způsoben procesem známým jako "řízená demolice [controlled demolition]", při kterém jsou výbušniny schopné narušit ocel umístěny na kritické body v budově a posléze v přesném pořadí odpáleny. Jen ze znalosti toho, že se věže zřítily, plyne přirozenou cestou domněnka, že byly strženy pomocí výbušnin.

         Tento a priori předpoklad je dále podporován empirickou analýzou konkrétního způsobu kolapsu. Zde se střetáváme s druhým základním problémem oficiální teorie, totiž že kolapsy vykazují přinejmenším jedenáct znaků, které lze očekávat tehdy a jen tehdy, pokud by došlo k použití výbušnin. Stručně těchto jedenáct znaků popíši.

         1. Náhlý počátek

         Při řízené demolici je začátek kolapsu náhlý. V jednom okamžiku je budova perfektně nehybná; v dalším začne zcela náhle padat. Avšak ocel, když ji zahřejeme, se nezačne nenadále lámat či praskat. V ohněm vyvolaných kolapsech -- pokud bychom měli takový případ -- by byl počátek kolapsu postupný. Horizontální trámy a nosníky by se začaly prohýbat; vertikální sloupy, při vystavení velkým silám, by se začaly ohýbat. Ale jak ukazují videozáznamy,[19] v našem případě nejsou žádné známky ohýbáni či prohýbání dokonce ani v patrech přímo nad poškozením, způsobeným dopadem letadel. Budovy byly perfektně nehybné až do okamžiku, kdy započaly svůj kolaps.

         2. Přímo dolů

        Nejdůležitějším aspektem při řízené demolici vysoké budovy stojící v blízkosti ostatních budov je, aby se zhroutila přímo dolů do svého, nebo co nejblíže svému, půdorysu tak, aby nepoškodila ostatní budovy. Veškeré umění řízené demolice je primárně zaměřeno na tento cíl. Jak vysvětlil Mark Loizeaux, ředitel Controlled Demolition, Inc., "k tomu, abychom docílili takového pádu [budovy], jaký potřebujeme, tedy . . . aby nebyly poškozeny okolní struktury," musí být demolice "kompletně naplánována," s využitím "správných výbušnin [a] jejich správného umístění" (Else, 2004).[20] Pokud by 110ti-patrové Twin Towers přepadly na stranu, způsobily by enormní poškození okolním budovám na rozloze mnoha městských bloků. Věže však padaly přímo k zemi. Vzhledem k tomu tedy oficiální teorie tím, že naznačuje, že požár dokázal přivést budovu ke kolapsu, dosažitelného pouze prostřednictvím precizně položených výbušnin, spoléhá ve svém vysvětlení na zázrak.[21]

        3. Téměř volný pád

        Budovy stržené prostřednictvím řízené demolice padají rychlostí téměř volného pádu. To je možné proto, že jsou zničeny podpěry nižších pater, takže se horní patra při pádu nesetkají s žádným odporem. Fakt, že kolapsy věží vykazovaly tento aspekt řízené demolice, byl nepřímo zmíněn v The 9/11 Commission Report, kde se tvrdí, že "Jižní věž zkolabovala během 10ti vteřin" (Kean and Hamilton, 2004, str. 305).[22] Autoři zprávy si evidentně mysleli, že tato rychlost pádu není v konfliktu s oficiální teorií, známou jako "postupný kolaps" -- pancake theory [pancake collapse - jestli někdo víte český ekvivalent tohoto termínu, rád to "opravím" -- pozn. překl.]. Podle této teorie by patra nad body dopadu obou letadel dopadla na ta pod nimi, čímž by se spustila řetězová reakce pádu jednoho patra na druhé až dolů na zem.

        Ale by se tohle skutečně stalo, pak by nižší patra s veškerou svou ocelí a betonem kladla odpor. Horní patra by jimi nemohla propadnout se stejnou rychlostí, jakou by padala volným pádem. Videozáznamy kolapsů však ukazují, že trosky padající uvnitř budov se pohybují stejnou rychlostí jako trosky vně budovy[23] (Jones, 2006). Jak David Heller, stavitel s diplomem ve fyzice a architektuře vysvětluje: . . . patra nemohla padat postupně. Budovy se zřítily příliš rychle. Všechna patra musela padat simultánně aby bylo možné dosáhnout země v tak krátkém čase. Ale jak? . . . Při [metodě známé jako řízená demolice], je každé patro budovy zničeno přesně v tom okamžiku, kdy by na něj dopadlo patro nad ním. Tedy, patra padají najednou, prakticky volným pádem. (Garlic and Glass 6)

        4. Totální kolaps

        Oficiální teorie je ještě přesvědčivěji popřena faktem, že oba kolapsy byly totální, úplné: Tyto 110ti-patrové budovy se zhroutily do hromádky trosek vysoké jen pět pater. Jak je to možné? Jádro každé z věží obsahovalo 47 masivních ocelových sloupů.[24] Podle teorie postupného kolapsu by se horizontální ocelové nosníky odlomily od vertikálních sloupů. Pokud by k tomu došlo, pak by těch 47 sloupů jádra jednoduše zůstalo stát. 9/11 Commission přišla se svérázným řešením tohoto problému. Jednoduše popřela existenci těchto 47 sloupů vyjádřením: "Vnitřní jádro těchto budov bylo tvořeno dutou šachtou, ve které byly seskupené výtahy a schodiště" (Kean and Hamilton, 2004, 541 poznámka 1). Voila! Bez 47 sloupů jádra je hlavní problém vyřešen.

        NIST Report tento složitý problém vyřešila tvrzením, že v okamžiku kolapsu jednotlivá patra působila na sloupy tahem, výsledkem čehož byla nestabilita obvodových sloupů a následně vyšší gravitační zátěž na sloupy jádra, které byly oslabeny ohromně vysokými teplotami, které, podle NIST, dosahovaly 1000°C, a kombinace těchto faktorů nějak vyústila v "celkový kolaps" (NIST, 2005, str. 28, 143).

         Tato teorie se potýká se dvěma problémy. Zaprvé, tvrzení NISTu o extrémně vysokých teplotách není podpořeno žádnou evidencí. Jak jsme viděli dříve, jejich vlastní studie nenašla žádné známky toho, že některé ze sloupů jádra dosáhly teplot vyšších než 250°C, takže jejich teorie zahrnuje čistě spekulativní navýšení o 750°C.[25] Zadruhé, i pokud by se tento sled událostí uskutečnil, NIST neposkytl žádné vysvětlení, proč by měl být důsledkem úplný -- a tedy totální -- kolaps. NIST Report tvrdí, že "selhání sloupů" proběhlo jak v jádře, tak i na obvodu. Zůstává to však pouhým tvrzením. Nemáme žádné věrohodné vysvětlení, proč by se měly sloupy zlomit nebo dokonce zbortit tak, aby byl výsledkem celkový kolaps při rychlosti téměř volného pádu, i při hypotetickém dosažení zmíněných teplot.[26]

       5. Přeřezaná ocel

       Při řízené demolici budov s ocelovou konstrukcí se používají výbušniny pro přeřezání ocelových sloupů a trámů. Zástupce z Controlled Demolition, Inc., řekl o RDX, jednom druhu běžně používané výbušniny, že krájí ocel podobně jako "břitva rajče". Dále, ocel není pouze rozřezána; je rozřezána na zvládnutelné délky. Jak Controlled Demolition, Inc., veřejně říká: "Naše DREXSTM systémy . . . rozdělí ocelové komponenty na kusy, které jsou v souladu se zdvižnou kapacitou dostupného vybavení."[27]

        Zdá se, že kolapsy Twin Towers vykazují rovněž tyto známky řízené demolice. Jim Hoffman (2004), po studiu různých fotografií místa kolapsu, uvedl, že velká část oceli byla "rozsekána na . . . díly, které byly snadno naložitelné na stroje použité při úklidu Ground Zero."[28] [Koneckonců z Ground Zero existují i fotografie, na nichž je velmi dobře patrné působení takových náloží na nosné sloupy jádra. -- pozn. překl.]

       6. Pulverizace betonu a dalších materiálů

       Dalším znakem řízené demolice je produkce velkého množství prachu, protože výbušniny dostatečně silné na krájení oceli rozdrtí beton a většinu dalších nekovových substancí na malé částečky. Jak uvádí Hoffman (2003), "téměř všechny nekovové složky věží byly rozdrceny na jemný prach."[29] Tato pozorování byla také potvrzena plukovníkem Johnem O'Dowdem z U.A. Army Corps of Engineers. "Na lokalitách WTC," řekl pro History Channel, "se zdálo, jako by bylo vše proměněno na prach" (History Channel, 2002).

       Tento fakt je problémem pro oficiální teorii, podle které jedinou dostupnou energií byla gravitační energie. Ta by musela postačovat k přeměně většiny betonu na velmi malé částečky. Její množství se však ani zdánlivě neblíží minimální nutné energii potřebné k přeměně betonu, a prakticky všech nekovových složek budov, na jemné prachové částečky.

        7. Oblaka prachu

        Jiným společným jmenovatelem řízených demolic jsou oblaka prachu, která vznikají, když silné exploze vyhazují prach ven z budovy. Jak je možné vidět porovnáním videí dostupných na internetu, kolapsy věží vyprodukovaly oblaka, která jsou velmi podobná těm, které vnikly při řízených demolicích jiných struktur, jako například Seattle's Kingdome. Jediný rozdíl mezi nimi je ten, že oblaka vzniklá během kolapsu věží byla proporcionálně podstatně větší.

        Opět vyvstává otázka po zdroji potřebné energie. Hoffman (2003), při studiu expanze prachových mračen Severní věže, vypočetl, že energie potřebná pouze pro tuto expanzi -- při ignoraci energie potřebné pro přeřezání oceli a rozdrcení betonu a dalšího materiálu -- přesahuje přibližně 10x [slovy: desetkrát] veškerou dostupnou gravitační energii.

        Oficiální vysvětlení tedy zahrnuje zázadní porušení fyzikálních zákonů -- porušení, které nabývá mnohem větších rozměrů jakmile uvážíme i energii potřebnou pro rozdrcení betonu (nepočítaje energii potřebnou k trhání oceli).

        Kromě potřebného množství energie se v oficiální teorii objevuje další problém, a to ten, že gravitační energie je zcela nevhodným vysvětlením vzniku prachových oblaků. Týká se to především prvních několika vteřin. Hoffmanovými slovy: "Během prvních dvou vteřin můžete vidět, jak jsou vymrštěna hustá oblaka rozdrceného betonu. A to vše v momentě, kdy relativní pohyb horní části věže a její neporušené části byl v řádu pouze metrů za vteřinu."[31] Jeff King (2003) ve stejném kontextu říká: "[Velké množství] velmi jemného betonového prachu je v časné fázi kolapsu vypuzeno z horní části budovy . . . [v okamžiku, kdy by] na sebe betonové desky narážely rychlostí [pouze] 30 - 45 km/h."

        Důležitost Kingovy výpovědi vynikne při srovnání s tvrzením Shyama Sundera, vedoucího vyšetřovatele NISTu, že ačkoli mračna prachu vzniklá během kolapsů Twin Towers mohou budit dojem řízené demolice, "je to ve skutečnosti postupný kolaps pater, který vede k takovému vjemu" (Popular Mechanics, 2005). Postupný kolaps, podle oficiální teorie obhajované Sunderem, začal pod otvory vytvořenými impaktem letadel. Jak King poznamenává, tato teorie si neporadí s faktem patrným na fotografiích a videích, že oblaka prachu byla vytvořena nad oblastmi dopadu.

       8. Horizontální emise materiálu

       Dalším společným faktorem řízených demolic je, kromě prachu, horizontální emise materiálu z těch oblastí budovy, v nichž dojde k odpálení výbušnin. V případě Twin Towers, fotografie a vida potvrzují, že "těžké kusy oceli byly vymrštěny všemi směry do vzdáleností až 170 metrů a hliníkové obklady až do vzdáleností 230 metrů od věží" (Paul and Hoffman, 2004, str. 7). Gravitační energie sama působí ve vertikálním směru a není schopná podat vysvětlení těchto horizontálních projekcí.

       [Na okolních budovách -- konkrétně na vedlejší Deutsche Bank Building -- byly v roce 2006 dokonce nalezeny fragmenty lidských těl (kostí) o velikostech nepřesahující jeden centimetr. Po úvodním zjištění byla provedena forenzní inspekce budovy a celkem bylo nalezeno přes 700 fragmentů lidských kostí. Je zcela evidentní, že pouze působící gravitace nemůže za žádných okolností rozmetat lidská těla do vzdáleností stovek metrů v kouscích menších než jeden centimetr. -- pozn. překl.]

        9. Demoliční prstence

        U kolapsů vyvolaných výbušninami jsou další společnou vlastností tzv. demoliční prstence [demolition rings -- rád si nechám poradit, jak to přeložit ;-) -- pozn. překl.], což jsou série malých explozí, které proběhnou velmi rychle kolem budovy. Kolapsy obou věží vykazují i tuto vlastnost.[32]

         10. Zvuky explozí

         Použití výbušnin k vyvolání kolapsu pochopitelně vede ke zvuku vydávaným příslušnými explozemi. Podobně jako všechny předchozí vlastnosti, s výjimkou krájení ocelových sloupů v centru budovy, i tento bylo možné zachytit příslušnými svědky. A, jak uvidíme dále, existují bohatá svědectví existence těchto zvuků před a během kolapsu věží.

         11. Roztavená ocel

         Jedenáctou vlastností, kterou bychom měli očekávat v případě použití výbušnin ke "krájení" ocelových sloupů, by byla roztavená ocel, jejíž existence byla v lokalitě potvrzena několika svědky, včetně dvou hlavních představitelů odklízecích prací, Petrem Trulym, prezidentem Trully Construction, a Markem Loizeauxem, prezidentem Controlled Demolition, Inc. Trully řekl, že na místě viděl ložiska "doslova roztavené oceli." Loizeaux sdělil, že několik týdnů po 11. září, když byly odklízeny trosky, byly nalezeny "lokality s roztavenou ocelí na dně výtahových šachet obou věží, [u základů] sedm pater pod zemí" (obě tvrzení citována v Bollyn, 2004).[33].

        Leslie Robertson, zaměstnanec stavební firmy, která projektovala Twin Towers, řekl: "I po 21 dnech uplynulých od útoků, [trosky] pořád hořely a tekla pod nimi roztavená ocel" (Williams, 2001). Reportér Knight-Ridderu, Jennifer Lin, po diskusi s Joe "Toolie" O'Toolem, hasičem z Bronxu, který po mnoho měsíců působil při záchranných a odklízecích pracích, napsala: "V podzemí hořelo ještě měsíce. O'Toole si pamatuje, jak v únoru viděl jeřáb zvdihat hluboko z útrob Ground Zero ocelový trám. 'Odkapávala z něj roztavená ocel,' řekl" (Lin, 2002). Greg Fuchek, viceprezident prodeje ve firmě LinksPoints, Inc., který dodával část počítačového vybavení používaného při identifikaci na lokalitě nalezených lidských ostatků, popsal pracovní podmínky jako "pekelné", částečně protože ještě po šesti měsících se teplota u země pohybovala mezi 300°C až 800°C, i výše. Fuchek dodal, že "občas když dělníci vytáhli z trosek ocelový trám, z jeho konce odkapávala roztavená ocel" (Walsh, 2002). Další a další svědci hovoří o roztavené oceli.[34]

       Význam těchto svědectví je zásadní, protože je velmi těžké si představit cokoli, jiného než speciální výbušniny, co by dokázalo takto roztavit ocel.

        Význam uvedených vlastností kolapsů [věží], jak byly shrnuty v těchto 11ti bodech, je zřejmý z faktu, že pokusy o obhajobu oficiální teorie většinu z nich jednoduše ignorují. Například, článek v Popular Mechanics (2005), snažící se uvést na pravou míru to, co nazývá jedním z nejběžnějších mýtů o 11. září vykonstruovaným "konspiračními teoretiky," zcela ignoruje náhlost, vertikálnost, rychlost a úplnost kolapsů a nezmiňuje ani výpovědi o roztavené oceli, demoličních prstencích a zvucích explozí.[35]

-pokračování-

Poznámky

[1] Obě přednášky jsou dostupné také na DVD sestaveném Kenem Jenkinsem (kenjenkins@aol.com). Viz též Griffin, 2005c.

[2] Bushovo ucelenější vyjádření bylo toto: "O teroru musíme mluvit pravdivě. Netolerujme přemrštěné konspirační teorie týkající se útoků z 11. září -- podlé lži, které se pokoušejí odvést odpovědnost od teroristů samotných, pryč od viníků." Výborná rada.

[3] Tato zpráva byla vypracována Americkým společenstvím stavebních inženýrů [American Society of Civil Engineers] (ASCE) na popud Federal Emergency Management Agency (FEMA). Veřejnosti byla tato teorie představena krátce po 11. září prohlášením na CNN: "Když došlo ke kolapsu, byl způsoben požárem . . . Požár oslaboval tu část struktury, která zbyla po impaktu . . . až do bodu, kdy již nebyla schopna ustát zátěž" (CNN, 24. září 2001).

[4] NIST popisuje kolapsy věží jako instance "postupného kolapsu", který nastává když "budova nebo její část zkolabuje následkem nepřiměřeného šíření počáteční lokální poruchy" (NIST Report, str. 200). NIST tedy mylně vyvozuje, že totální kolapsy tří budov WTC byly specifickými instancemi obecnější kategorie obsahující další odlišné instance. NIST dokonce tvrdí, že kolapsy byly "nevyhnutelné."

[5] Leslie Robertson, zaměstnanec firmy (Worthington, Skilling, Helle and Jackson) odpovědné za strukturální návrh Twin Towers řekl, že Twin Towers byly navrženy tak, aby vydržely dopad Boeingu 707, tehdy (1966) největšího dopravního letadla. Viz "Fall of the World Trade Center," BBC 2, 7. března 2002 (http://www.bbc.co.uk/science/horizon/2001/worldtradecentertrans.shtml). Pro porovnání Boeingu 707 a 767 viz "Boeing 707-767 Comparison," What Really Happened (http://www.whatreallyhappened.com/boeing_707_767.html). Relevantní je také fakt, že v roce 1945 narazil do Empire State Building bombardér B-25 a vytvořil otvor o výšce 7 metrů. Neobjevil se však ani nejmenší náznak toho, že by tato událost mohla vést ke zřícení budovy (viz Glover, 2002).

[6] NIST Report (2005, str. xliii a 171) tvrdí: "věže ustály impakty a zůstaly by stát i nadále, nebýt odstraněné ochrany (protipožární) a následných mnoha-podlažních požárů."

[7] Podpořena těmito autoritami show pokračovala tvrzením, že "požáry ve věžích, sycené leteckým palivem, zahřály ocelová jádra v obou budovách na konečných 800°C -- dostatečně na počátek deformací a kolapsu."

[8] V Griffin, 2004, str. 12-13, cituji uznání tohoto faktu profesorem Thomasem Eagarem

[9] Vzhledem k faktu, že je tvrzení o tom že požáry ve věžích mohly roztavit ocel tak absurdní, z vědeckého hlediska, jak jen absurdním být může, je ohromující sledovat některé odborné časopisy toto tvrzení nadšeně přebírají. Například den po 11. září New Scientist publikoval článek, který tvrdil: "Obě z věží vydržely [po zásahu] stát téměř hodinu. Nakonec však běsnící požáry roztavily ocelové podpěry" (Samuel and Carrington, 2001). Nadpis článku, "Design Choice for Towers Saved Lives [Zvolený design věží zachránil mnoho životů]", odráží ekvivalentně absurdní tezi -- přiřčenou Johnu Hooperovi, hlavnímu inženýru společnosti poskytující stavební poradenství při navrhování World Trade Center -- že většina budov by se zřítila okamžitě.

[10] Tvrzení této samozřejmosti se však nemuselo vyplatit zaměstnancům společností s těsnými vazbami na vládní složky. 11. listopadu 2004, Kevin Ryan, manažer v Environmental Health Laboratories, což je divize Underwriters Laboratories, napsal e-mailem dopis Dr. Franku Gaulemu, zástupci vedoucího Metallurgy Division [oddělení kovů] v Material Science and Engineering Laboratory [laboratoři materiálové vědy a inženýrství] na National Institute of Standards and Technology [Národním institutu standardů a technologií]. V tomto dopise, Ryan tvrdí: "Víme, že ocelové komponenty byly certifikovány na ASTM E119. Časově teplotní křivky tohoto standardu vyžadují vystavení vzorků teplotám kolem 1100°C po dobu několika hodin. A jak se všichni shodneme, použitá ocel splňovala tato kritéria. Navíc myslím, že se všichni shodneme na tom, že i nechráněná ocel se neroztaví před dosažením teploty téměř 1600°C. Proč Dr. Brown vyvozuje, že by 1100°C roztavilo vysoko-jakostní ocel použitou v těchto budovách, nedává žádný smysl." Poté, co Ryan dovolil tento dopis uveřejnit, dostal výpověď. Jeho dopis je dostupný na http://www.septembereleventh.org/newsarchive/2004-11-11-ryan.php.

[11] Při jednom dobře známém pokusu obhájit oficiální vysvětlení byla použita absurdita tvrzení o tavení oceli proti odpůrcům oficiálního vysvětlení. V březnovém vydání magazín Popular Mechanics publikoval článek nazvaný "9/11: Debunking the Myths [Uvedení mýtů na pravou míru]" (http://www.popularmechanics.com/science/defense/1227842.html?page=1&c=y) Tento článek si dal za úkol osvětlit to, co uvádí jako "16 nejrozšířenějších tvrzení konspiračních teoretiků." Jedno z těchto "jedovatých tvrzení," je podle Popular Mechanics skutečností, že tito konspirační teoretici nejprve vytvořili argument slaměného strašáka -- tvrzení, že oficiální teorie tvrdí, že se budovy zřítili proto, že se jejich ocel roztavila -- které posléze konspirační teoretici dokáží vyvrátit. Popular Mechanics tento slaměný argument "vyvrací" poučením o tom, že "letecké palivo hoří při 420-820°C, což je málo na tavení oceli (1500°C). Experti se shodují, že pro zřícení věží nemuselo dojít k roztavení jejich ocelové kostry, stačilo pouze, aby došlo ke ztrátě určitého množství její strukturální odolnosti." Jak jsme však viděli, idea, že se věže zřítily, protože se jejich ocel roztavila, byla veřejnosti vštípena některými předchozími obhájci oficiální teorie. Kritiku této teorie pak tedy není možné podložit útokem na slaměného strašáka. Myšlenka, že je oficiální vysvětlení postaveno na tomto absurdním tvrzení v žádném případě není jedním z "nejrozšířenějších tvrzení" těch, kteří oficiální teorii odmítají.

[12] Dokonce i Shyam Sunder, hlavní vyšetřovatel pro studii NISTu, řekl: "Letecké palivo pravděpodobně vyhořelo po méně než 10 minutách" (Field, 2004). NIST Report sama uvádí (str. 179): "Počáteční hoření paliva trvalo maximálně několik minut."

[13] NIST Report (2005, str. 68), ve snaze ukázat, že ocel, pokud není chráněná izolací, je velmi zranitelná, uvádí: "Obnažené strukturální ocelové komponenty se po vystavení požáru i střední velikosti mohou zahřát velmi rychle. Proto je potřebná nějaké forma tepelné ochrany nebo izolace." Jak však poukazuje Hoffman (2005): "Taková prohlášení nemají smysl, protože ignorují efekt tepelné vodivosti oceli, která odvádí teplo, a také značnou tepelnou kapacitu 90 000 tun oceli v každé z věží." Rovněž se podivuji, že autoři NIST Report vůbec nevzali v úvahu důsledky své teorie na železné či ocelové mříže jejich vlastních krbů. To na ně aplikují protipožární nástřiky po každém několikahodinovém provozu?

[14] Citováno v "WTC 2: There Was No Inferno [WTC2: žádné inferno]," What Really Happened (http://www.whatreallyhappened.com/wtc2_fire.html)

[15] Citováno v "Tape Sheds Light on WTC Rescuers [Nahrávky vrhají světlo na záchranáře z WTC]," CNN, 4. srpna 2002 (http://archives.cnn.com/2002/US/08/04/wtc.firefighters/). Hlasy hasičů údajně "nevykazovaly známky paniky, žádný náznak, že by se jim události vymykaly z rukou" (Dwyer and Fessenden, 2002).

[16] Jak Eric Hufschmid (2002, str. 33) uvádí: "Oheň ocel nijak neovlivní pokud mu není vystavena po . . . dlouhou dobu."

[17] CNN, 24. září 2001

[18] Kevin Ryan, ve svém dopise Franku Gayleovi (viz poznámka 10. výše) kritizuje předběžnou zprávu NIST: "Takový scénář prostě nesedí. Pokud by ocel v těch budovách změkla, nebo se roztavila, jsem si jistý, že se všichni shodneme na tom, že k tomu určitě nedošlo kvůli hoření leteckého paliva, a už vůbec ne krátce trvajícími požáry v těch věžích. . . . Učiň co bude v tvých silách k rychlé eliminaci matení ohledně schopnosti požáru leteckého paliva změkčit či roztavit ocel."

[19] Viz například "Painful Deceptions" od Erica Hufschmida (dostupné na www.EricHufschmid.Net); stránka Jima Hoffmana (http://911research.wtc7.net/index.html); a Jeffa Kinga (http://home.comcast.net/~jeffrey.king2/wsb/html/view.cgi-home.html-.html), zvláště pak "The World Trade Center Collapse: How Strong is the Evidence for a Controlled Demolition? [Kolaps World Trade Center: jak silná je evidence o řízené demolici?]"

[20] Překvapivě, po vysvětlení, jak přesně musí dojít k umístění výbušnin, aby se budova zřítila přímo k zemi, Loizeaux řekl, že poté, co viděl požáry v Twin Towers, věděl, že se budovy "zřítí postupně dolů [going to pancake down], téměř vertikálně. Byl to jediný způsob, jakým mohly spadnout. Bylo to nevyhnutelné." Vzhledem k faktu, že oheň nikdy předtím nezpůsobil kolaps budovy s ocelovou konstrukcí, a již vůbec ne způsobem perfektně připomínající řízenou demolici, je Loixeauxovo prohlášení udivující. Jeho společnost, shodou okolností, byla po 11. září najata na odklizení oceli z oblasti.

[21] Teorie o požáru se stane více nepravděpodobnou, když spojíme první dvě charakteristiky. K tomu, aby požár vedl ke kolapsu, který začne zcela náhle a bude úplně symetrický, aby tedy postupoval přímo k zemi, musel by oheň způsobit simultánní selhání všech klíčových strukturních elementů budovy navzdory tomu, že požáry nebyly v budovách rozloženy rovnoměrně. Jak napsal Jim Hoffman: "Všech 287 sloupů by muselo být oslabeno do bodu zhroucení v témže okamžiku" ("The Twin Towers Demolition," 9-11 Research.wtc7.net, n.d., http://911research.wtc7.net/talks/towers/slides.html)

[22] Toto tvrzení je pravděpodobně lehce přehnané. Jak mnoho studentů videa poukazuje, ke zřícení došlo někde mezi 11 a 16 vteřinami. Ale to je pořád blízko rychlosti volného pádu ve vzduchu. [Všimněte si na záznamech kolapsu jižní věže, že rychlost s jakou kolabuje tělo budovy je vyšší, než rychlost volného pádu těžkých elementů (sloupových částí obvodové zdi). Jinými slovy, je vidět, jak demoliční vlna projíždí budovou rychlostí větší, než jakou stačí volným pádem padat nejtěžší ocelové kusy vně budovy. -- pozn. překl.]

[23] Jak to uvádí fyzik Steven Jones, "věže se zřítily velmi rychle, s horní částí padající téměř stejnou rychlostí jako vymrštěné trosky, které poskytují porovnání pro volný pád . . . Kde je prodleva, se kterou musíme počítat vzhledem k zákonu zachování hybnosti -- jednomu ze základních zákonů fyziky? To znamená, že jak horní patra dopadají na nižší -- a na neporušené podpůrné ocelové pilíře -- musí být pád výrazně pozdržen touto nenarušenou hmotou. . . . To se však nestalo. . . . Jak mohla horní patra dopadnout tak rychle a zároveň zachovat zákon zachování hybnosti kolabujících budov? Tato kontradikce je ve zprávách FEMA, NIST a 9/11 Commission ignorována, není v nich provedena analýza doby pádu zachování hybnosti" (Jones, 2006; v té době dostupné na http://www.physics.byu.edu/research/energy/htm7.html).

[24] Každý profilovaný sloup, mající rozměry nejméně 90x40cm, měl u základů stěny 10cm tlusté a směrem k vyšším patrům, která nesla menší zátěž, se postupně zužující. Obrázky lze vidět na straně 23 v Hufschmid, 2002. Důvod pro označení "nejméně" je ten, že Jim Hoffman nedávno dospěl k závěru, že některé z nich byly ještě větší. S odkazy na článek "The Core Structures: The Structural System of the Twin Towers," 9-11 Research.wtc7.net, n.d. (http://911research.wtc7.net/wtc/arch/core.html) napsal (e-mail dopis z 26. 10. 2005): "Dříve jsem uváděl, že sloupy jádra měly vnější rozměry 90x40cm, ale nyní si myslím, že alespoň 1/3 z nich byla rozměrů 136x55cm, a to na základě článků v Engineering News Record a fotografií, které jsem pořídil zvětšením konstrukčních fotografií vystavených v Skyscraper Museum [muzeu mrakodrapů] na Manhattanu. . . . Dále, podle nákresů v >Engineering News Record, byla tloušťka oceli u základů 12,5cm a nikoli 10cm.."

[25] A, jak Hoffman (2005) uvádí, tvrzení NISTu o těchto ohromně horkých požárech v jádru jsou zvláště absurdní vzhledem k faktu, že v jádru "bylo velmi málo paliva; bylo daleko od zdroje čerstvého vzduchu; mělo obrovské ocelové sloupy pro odvádění tepla; [a] nevykazovalo žádné známky požáru na žádné z fotografií ani videu." Jinými slovy, veškerá evidence nasvědčuje tomu, že žádný ze sloupů jádra (vlivem ohně) nedosáhl nejvyšších teplot dosažených některými obvodovými sloupy.

[26] NIST zakládá svou teorii na myšlence, že kolaps počal selháním nosníků. Ty jsou mnohem menší a mnohem méně provázané a mnohem snazší na ohřev, takže není překvapivé, že se NIST Report zaměřuje na ně. Avšak k tomu, aby jejich teorie fungovala, NIST tvrdí, že nosníky dosáhly vyšších teplot, než jaké vykazuje jejich vlastní evidence. To jest, ačkoli NIST nenašel žádný důkaz, že nějaká část oceli se zahřála na teplotu vyšší než 600°C, tvrdí, že některé nosníky se ohřály na teplotu 700°C (2005, str. 96, 176-77). Údajný vědecký argument nemůže obsahovat svévolně přidaných 100°C jen proto, že je to potřeba. V každém případě, kromě faktu, že toto číslo není nikde podpořeno žádnou evidencí, teorie NIST je nakonec založena na tvrzení, že sloupy selhaly "následkem selhání spojů a jejich vlastního zborcení," protože byly "výrazně oslabeny . . . tepelnými efekty" (2005, str. 88, 180). Ale není zde žádné vysvětlení toho, jak mohlo být u těchto masivních sloupů docíleno "zborcení,"

[27] Citace týkající se RDX je v "Hoan Bridge Blast Set Back to Friday," od Toma Helda, www.jsonline.com (Milwaukee Journal Sentinel), aktualizováno 19. 12. 2000 (http://www.jsonline.com/news/metro/dec00/hoan20121900a.asp). Citace DREXS je v Hufschmidově videu, "Painful Deceptions" (www.EricHufschmid.Net).

[28] V tomto prohlášení Hoffman uvedl, že většina kusů nebyla delší než 10 metrů. Později to revidoval prohlášením, že soudě podle leteckých snímků pořízených 12 dní po útocích, většina kusů byla o délce mezi 8 a 16 metry s jen několika málo kusy přesahujícími 17 metrů. Také poznamenal, že "délky jednotlivých kusů nebyly většinou blízké délkám ocelových součástí použitých při konstrukci," což znamená, že nelze rozumně dovodit, že se jednotlivé kusy oddělily v bodech jejich spojů. (elektronický dopis, 27. září 2005).

[29] Dostupná evidence, jak říká Hoffman (2003), napovídá, že prachové částečky byly velmi malé -- v řádech kolem 10 mikronů.

[30] Hoffman ("The Twin Towers Demolition") uvádí, že oblaka expandovala do rozměru pětkrát větším, než byl průměr věží v prvních deseti vteřinách. Demolici Kingdome lze vidět na stránkách Controlled Demolition, Inc. (http://www.controlled-demolition.com/default.asp?reqLocId=7&reqItemId=20030317140323). Demolici Reading Grain Facility je možné shlédnout na ImplosionWorld.com (http://implosionworld.com/reading.html).

[31] Jim Hoffman, "The Twin Towers Demolition."

[32] Co se týká vizuální evidence této a předchozích charakteristik (vyjma krájené oceli), viz Hufschmid, Painful Questions; Hufschmidovo video "Painful Deceptions" (dostupné na www.EricHufschmid.Net); a webová stránka Jima Hoffmana (http://911research.wtc7.net/index.html); a webová stránka Jeffa Kinga (http://home.comcast.net/~jeffrey.king2/wsb/html/view.cgi-home.html-.html), zvláště pak "The World Trade Center Collapse: How Strong is the Evidence for a Controlled Demolition?"

[33] Bollyn říká (elektronický dopis z 27. 10. 2005), že tato tvrzení mi byla sdělena osobně během telefonního rozhovoru s Tullym a Loizeauxem, pravděpodobně v létě 2002. Bollyn dodal, že ačkoli si není jist datem telefonních interview, je vždy "velmi přesný co se citací týče" (http://www.americanfreepress.net/09_03_02/NEW_SEISMIC_/new_seismic_.html).

[34] Profesor Allison Geyh (2001) z Johns Hopkins University, který byl členem týmu veřejných zdravotních vyšetřovatelů, kteří navštívili oblast krátce po 11. září, napsal: "V některých právě odkrývaných kapsách nalézají roztavenou ocel." Dr. Keith Eaton, který někdy později procházel oblast s inženýrem, uvedl, že mu byla ukázána "roztavená ocel, která byla žhavá ještě týdny po události" (Structural Engineer, 2002, str. 6). Herb Trimple (2002), episkopální jáhen sloužící jako kaplan na Ground Zero, sdělil: "Na tom místě bylo tepleji. Ohně pod zemí hořely, až při téměř 1100°C [pravděpodobně je uveden údaj ve Fahrenheitech - 2000° -- pozn. překl.], poměrně dlouho. . . . Mluvil jsem s mnoha pracovníky firmy odklízející trosky a oni říkali . . . že se trámy horkem zcela roztavily."

[35] Tento článek z Popular Mechanics je, abychom byli upřímní, výjimečně špatný. Kromě problémů vytyčených zde, v poznámce 11 výše, a poznámce 39 níže, článek předkládá toto úžasné tvrzení: "V dekádě před 11. zářím, NORAD [North American Aerospace Defense Command -- pozn. překl.] zachytil pouze jedno civilní letadlo nad Severní Amerikou: Learjet golfisty Payne Stewarta, v říjnu 1999." Ve skutečnosti, jak skuteční badatelé o 11. září ví, FAA [Federal Aviation Administration -- pozn. překl.] oznámila ve zpravodajství z 9. srpna 2002, že vyslala stíhací letouny celkem 67 krát v období mezi zářím 2000 a červnem 2001, a Calgary Herald (13. října 2001) oznámil, že NORAD vyslal stíhací letouny v roce 2000 celkem 129 krát. Extrapolací, můžeme odhadnout, že v dekádě předcházející 11. září, vyslal NORAD stíhací letouny celkem 1000 krát. Tvrzení v Popular Mechanics by bylo pravdivé pouze v případě, kdyby ve všech těchto případech, s výjimkou golfisty Payne Stewarta, byly stíhačky odvolány zpět na základnu před dostižením dotyčného letounu. To je nanejvýš nepravděpodobné, zvláště ve světle faktu, že major Mike Snyder, tiskový mluvčí NORAD, podle dostupných zpráv pro Boston Globe krátce po 11. září uvedl, že "stíhací letouny [NORADu] běžně dostihují letouny" (Johnson, 2001).

K tomu proč by Popular Mechanics publikoval tak špatný článek je snad jedno vodítko skýtané faktem, že "zkušený výzkumník [senior researcher]" článku byl 25 starý Benjamin Chertoff, bratranec Michaela Chertoffa, nového šéfa Department of Homeland Security [Ministerstva domácí bezpečnosti] (viz Bollyn, 2005a). Další relevantní fakt je, že článek byl publikován krátce po převratu v tomto Hearsty vlastněném magazínu, ve kterém došlo k výměně šéfredaktora (viz Bollyn, 2005b). Na pravou míru uvádějící článek mladého Chertoffa byl sám efektivně uveden na pravou míru mnoha skutečnými badateli kolem 11. září, například Jimem Hoffmanem, "Popular Mechanics' Assault on 9/11 Truth," Global Outlook 10 (jaro-léto 2005), 21-42 (který byl postaven na Hoffmanově, "Popular Mechanics' Deceptive Smear Against 9/11 Truth," 911Review.com, 15. února 2005 [http://911review.com/pm/markup/index.html]), a Peterem Meyerem, "Reply to Popular Mechanics re 9/11," http://www.serendipity.li/wot/pop_mech/reply_to_popular_mechanics.htm. Jistě, oba tyto články, ač se v mnoha bodech shodují, se ubírají jinými cestami v odpovědi na některé uvedené problémy. Ale oba články demonstrují, že Popular Mechanics dluží svým čtenářům omluvu za publikování tak hrubě pochybeného článku o tak zásadním tématu.

         Filosof a teolog David Ray Griffin je v poslední době známý jako jeden z předních kritiků oficiální verze událostí z 11. září. Tento článek přináší český překlad jeho akademicky zpracované eseje, která se věnuje problematickým aspektům kolapsů věží World Trade Center, na jejichž základě ukazuje, jak závažnými a hrubými chybami je postižena oficiální verze. Naopak předvědčivě ukazuje, jak samozřejmým se jeví tzv. "alternativní" vysvětlení, které není v rozporu z fakty pouze za předpokladu, že přijmeme (fakty podloženou) možnost řízené demolice, pro kterou v této práci předkládá velké množství podpůrných důkazů.