ZPRÁVA OD BOBA LAZARA (2)

Jedná se o tzv. malou gravitační vlnu, která je hlavní složkou síly, která brání rozptylu protonů a neutronů. Z výše uvedeného je patrné, že gravitační síla typu „A“ pracuje na atomové úrovni a gravitační síla typu „B“ působí na hvězdy a planety. Ve skutečnosti je ale gravitační síla „A“ mnohem více, než gravitační síla typu „B“. Velký problém ovšem nastává ve chvíli, kdy se snažíme uplatnit působení gravitace typu „A“ do makrokosmu. V tuto chvíli nikdo neví, jak se bude tato forma síly projevovat ve „volném prostranství“. Je to především z toho důvodu, že gravitační síla typu „A“ je hlavní součástí sil působících v rámci atomových jader mezi protony a neutrony.

To znamená, že se snažíme o realizaci gravitačních vln typu „A“ na makrokosmické úrovni. Je otázkou, zda někdy budeme v tomto ohledu úspěšní. Každopádně nyní víme, že výzkumem a pochopením procesů, které se odehrávají uvnitř hvězd, se krok za krokem přibližujeme ke správnému vnímání gravitačních procesů, a to v obou hlavních rovinách.

Náš hvězdný systém má jednu hvězdu, a to Slunce. Ale většina hvězdných systémů v naší galaxii zvané Mléčná dráha je binárního nebo vícehvězdného charakteru. Mnoho podobných systémů má hvězdy, které ve srovnání s naším Sluncem jsou jen trpaslíkem. Je zřejmé, že na rozdíl od jednohvězdných systémů měly binární či vícenásobné hvězdné soustavy více látky elektromagnetické energie, než bylo nutné. To vedlo k vytvoření systémů s prvky, které nejsou přítomné na naší planetě.

Výzkumníci došli k závěru, že musí existovat kombinace protonů a neutronů, které tvoří stabilní prvky s atomovou hmotností větší, než jsou maximální indexy periodické tabulky, ale žádný z těchto těžkých prvků na Zemi nebyl nalezen. Všimněte si, že 88 z 92 prvků periodické tabulky existuje v přírodě a co se týče těžkých prvků, ty v přirozeném prostředí nalezneme v sotva zaznamenatelném množství. V drtivé většině přípa