ZTRACENÝ ČAS: BIZARNÍ SETKÁNÍ BENEDITA CAMPOSE A SILVIE MARIE - 1977 (35)

Případy dočasného ochrnutí jsou mezi množstvím setkání s UFO v průběhu desetiletí a po celém světě velmi rozšířené. Obzvláště zajímavý je například mimořádný případ Denise Bishopové, která zažila ochrnutí poté, co byla v září 1981 před svým domem v anglickém Plymouthu zasažena zeleným laserovým paprskem (k tomuto popisu se ještě vrátíme). Několik podobných svědectví z Francie přišlo během vlny aktivity UFO v roce 1954. Tyto zjevné potvrzující detaily nejenže dodávají takovým pozorováním věrohodnost, ale také naznačují velmi specifickou technologii, která je daleko vyspělejší než ta naše. Zprávy například naznačují, že každý sval v těle se stane nepoužitelným, dokonce i hlasivky, ale zároveň to, co je za ochrnutí zodpovědné, umožňuje subjektu po celou dobu normálně dýchat.

Ke dvěma obzvlášť zajímavým setkáním došlo v Jižní Americe v 70. letech 20. století. Po pracovním dni 29. října 1977 seděl Benedito Campos spolu se svou těhotnou manželkou Silvií Marií v obývacím pokoji společného rodinného domu v malém městečku Mosqueiro v Brazílii. Za normálních okolností to byl dům kypící lidmi a činností. Toho konkrétního večera, krátce po šesté hodině večerní, však byli doma jen oni dva. Poklidnou a uvolněnou náladu měl náhle narušit přílet velkého oválného objektu, který se objevil na obloze. Dvojice si plavidlo prohlížela oknem obývacího pokoje. Z jeho spodní strany zářil k zemi zelený laserový paprsek. Dvojice pokračovala v pozorování, až náhle paprsek vystřelil jejich směrem. Prorazil okno, aniž by rozbil sklo, a zasáhl Silvii přímo do hlavy. Ta se dostala do transu, jako by zamrzla v čase. Benedito byl tak soustředěný na svou ženu, že si sotva všiml, že do domu vstoupily dvě podivné bytosti. Každá z nich měla v ruce něco, z čeho se vynořil podobný zelený laser a znovu Silvii zasáhl.

Teprve když do místnosti vtrhl znepokojený soused s brokovnicí v ruce, Benedito si uvědomil, že hlasitě volá o pomoc. Sousedovo náhlé objevení zřejmě tvory vyplašilo a on pomohl dvojici z domu. Krátkou procházkou se dostali do vedlejšího domu, kde se Silvia pomalu probírala z transu a znovu získávala pohyblivost končetin. Když se jí to však podařilo, šílela obavami, co se stalo. Tyto obavy se poněkud zvýšily, když se objekt objevil zpět na obloze nad domem jejich sousedů. Zelený laserový paprsek opět pronikl domem, tentokrát zasáhl Benedita a ochromil ho stejným způsobem jako jeho ženu. Nad hlavou se pak ozval mohutný zvuk a objekt s rachotem zmizel. Toto pozorování bylo jen jedním z vlny incidentů v oblasti Colares, které vzbudily zájem novinářů po celém světě. Začaly zhruba deset dní před Beneditovým a Silviiným vyprávěním a pokračovaly až do začátku roku 1978.

Všechny měly podobnou povahu - oválný nebo válcovitý objekt, který vystřeloval zelené laserové paprsky. Ty ochromovaly a dokonce způsobovaly popáleniny některým nešťastným obyvatelům města. Místní obyvatelé jim přezdívali „Chupa-Chupas“ (vysavač) a místní média je nazývala „upířími světly“ nebo „mimozemskými upíry“! Obyvatelé dokonce pořádali celonoční vigilie, zapalovali ohně a dokonce odpalovali ohňostroje v naději, že se jim podaří zahnat vzdušné hrůzy. Brazilská vláda byla natolik znepokojena, že v rámci operace „Disk“ (Operaco Prato) vznikla speciální vyšetřovací jednotka. Zůstala tam čtyři měsíce, než se z oblasti náhle stáhla a své poznatky utajila.

Mimochodem, o dvě desetiletí později jeden z velících důstojníků operace, kapitán Uyrange, poskytl rozhovor brazilským badatelům UFO - Ademaru Josému Gevaerdovi a Marcu Antoniu Petitovi. Otevřeně hovořil o tom, co viděl a co bylo utajeno. O tři měsíce později byl Uyrange, který v minulosti neměl sebevražedné sklony, nalezen mrtvý ve svém domě „poté, co se zřejmě oběsil pomocí pásku svého županu!“. K podobnému incidentu z překladů Alberta Rosalese došlo v Argentině o čtyři roky dříve, téměř na den přesně - 27. října 1973. Zkušený řidič kamionu na dlouhé vzdálenosti Dionisio Llanca byl na cestě do Rio Gallegos, když si všiml problému se zadními pneumatikami. Byla jedna hodina ráno a byl klid. Zastavil u krajnice a vystoupil z kabiny, aby problém zkontroloval. Když se dostal k zadní části vozidla, zahalil ho náhlý záblesk. Zmatenému a vyděšenému mu chvíli trvalo, než si uvědomil, že se nemůže hýbat. Nejen to, nemohl ani zavolat, jako by se mu zablokovaly i hlasivky.

Teprve tehdy si všiml, že se před ním vznáší světlý objekt ve tvaru „talíře“. Viděl také „tři osoby na mém rameni, které se na mě dívaly!“. Každá z nich měřila asi metr a půl a kromě většího čela vypadala jako člověk. Všechny zdobily přiléhavé jednodílné kombinézy „kouřově šedé“ barvy. Každý měl na sobě také pár žlutých bot a dlouhé žluté rukavice. První z humanoidů byli muž a druhý žena. Malá skupinka k němu přistoupila a jeden z nich mu položil ruku a zvedl ho na nohy. Ačkoli se stále nemohl hýbat, necítil se nijak ohrožen ani vyděšen. Humanoid mu na několik vteřin přiložil k hlavě podivný předmět. Pak ztratil vědomí. Llanca se probudil mezi dvěma zaparkovanými auty asi pět a půl kilometru daleko ve městě Bahia Blanca. Na to, co se stalo, si nepamatoval. Zvedl se na nohy a začal jít po silnici ve snaze zjistit, kde přesně je.

Llanca měl být následněvyzvednut místní policií a hospitalizován. Krátce poté by našli jeho vozidlo u silnice. Po probuzení následujícího dne si vzpomněl na setkání se třemi humanoidy, dokonce by se podrobil séru pravdy (pentothalu), aby policii přesvědčil o své pravosti. Po propuštění se vydal do domu svého strýce, který se nacházel nedaleko. Pokaždé, když usnul, však trpěl intenzivními nočními můrami. Stále více frustrovaný a vyčerpaný vyhledal pomoc psychiatra Eduarda Maty. Po prvních setkáních se Llanca podroboval hypnotické regresi. Během tří sezení odhalil události, které se té noci odehrály u silnice. Předtím, než byl odveden na palubu talířovitého plavidla, mu byl odebrán malý kousek kůže jako vzorek. Vzpomínal si, že podlaha měla olovnatě stříbrnou barvu, zatímco vnější část místnosti byla kulatá. Bylo tam jedno okno a „mnoho přístrojů“ a obrazovek - na jedné z nich „viděl hvězdy!“. Náhle k němu ze stěny promluvil hlas - v jeho rodné španělštině. Viděl něco, co vypadalo jako jakési rádio, odkud zvuk vycházel. Podle hlasu komunikovali s lidmi „od roku 1950!“.

Následovaly další prohlídky jeho hlavy a těla, během nichž opět ztratil orientaci, než byl vrácen na zem, kde se nakonec probral. Ačkoli se obsahově liší, další dvojice setkání s podivnými vzdušnými plavidly a promítanými laserovými paprsky je zaznamenána na Aljašce, což je místo plné intrik a pozorování UFO obecně. V prosinci 1968 měla ložnici (tehdy) pětiletého anonymního svědka náhle ozářit podivná modrá záře. Okamžitě se zájmem a beze strachu vystoupil z postele a vstoupil do světla. Když tak učinil, nebyl schopen pohybu. Při pohledu vzhůru uviděl malý chlapec objekt ve tvaru „půlměsíce“, který později popsal jako podobný sondě nebo dronu. O události informoval až v roce 1999 a nebyl si jistý, jak dlouho ochrnutí trvalo, ale jakmile světlo zhaslo, jeho pohyb se vrátil. Svědek však po setkání zažíval bizarní a intenzivní sny, které často zahrnovaly jasná světla a jeho neschopnost pohybu. Nevylučuje, že tyto sny mohly být ve skutečnosti dalšími „kontaktními zážitky“! A navíc je pravděpodobné, že pokud je jeho zážitek skutečně skutečný a nikoliv vymyšlený, že podobným paralyzujícím zážitkům byli vystaveni i další lidé. Je otázkou, zda si je pamatují, nebo se prostě rozhodli o nich neinformovat.

O čtrnáct let později, v létě 1982, se v Juneau v městském přijímacím domě stal nejmenovaný muž svědkem další podivné události. Svědek si přál zůstat v anonymitě, ale přesto o události sepsal zprávu. Při kouření cigarety na zadní verandě přijímacího domu si svědek všiml, že se na obloze vznáší tři metry široká „hluboká černá koule“. Objekt byl od muže vzdálen asi 100 metrů a ten později vyšetřovatelům řekl, že se nejprve domníval, že se dívá na „díru ve Vesmíru“, protože objekt byl naprosto černý. Náhle se vzduchem rozlehl tichý bzučivý zvuk a svědek si uvědomil, že zeměkoule míří jeho směrem. Než stačil zareagovat, byla téměř přímo nad ním. Z její spodní strany vycházel směrem k zemi „vějířovitý oranžový paprsek“. Při pohybu dělal rozmáchlé pohyby. Vše, co se dostalo pod jeho záři, se rozzářilo jasně oranžovou barvou, jako by bylo rozpálené do ruda.

Začal utíkat, ale než se dostal ke dveřím budovy, světlo na něj dopadlo. V tu chvíli se mu celé tělo zablokovalo a on se nemohl pohnout. Později se domníval, že ztratil vědomí, protože jeho další vzpomínka byla, jak leží ve svém pokoji. Uplynulo asi 20 minut a černá koule už nebyla vidět. Neměl ani ponětí, jak se tam dostal.

-pokračování-