ZTRACENÝ ČAS: SOUVISLOSTI MEZI AKTIVITOU UFO A JADERNÝMI ZAŘÍZENÍMI (49)

Z důvodů, které si většina z nás může jen domýšlet, dochází k pozorování UFO v blízkosti jaderných zařízení tak dlouho, jak dlouho tato zařízení existují. Větší obavy možná vzbuzuje jejich zjevná schopnost „vypnout“ jaderné střely a učinit je tak zcela nefunkčními. Ačkoli by si většina z nás nepřála, aby byly jaderné zbraně kdykoli nasazeny, a jakkoli to zní nemístně, pokud by došlo k nepřátelské invazi mimozemšťanů na naši již tak křehkou planetu, bez možnosti provést odvetný úder bychom se mohli stát velmi snadnou kořistí. Navíc, pokud lze tyto zbraně vypnout, co znamená, že by nemohly být odjištěny a odpáleny?

Jedno z nejznámějších (a do značné míry věrohodných) setkání s UFO, incident v Rendleshamském lese, má také společnou souvislost s jadernou technologií. Alespoň podle bývalého příslušníka britské dopravní policie a vyšetřovatele UFO Garyho Hestletina, který strávil značný čas přezkoumáváním a zkoumáním tohoto případu. Podle rozhovoru, který vedl s jedním z hlavních svědků tohoto incidentu, plukovníkem Charlesem Haltem, mělo nedaleké RAF Bentwaters (využívané americkou armádou) „ve skladišti zbraní více jaderných raket než kdekoli jinde v Evropě!“. 

Hestletine tvrdí, že k rozhovoru došlo při procházce s Haltem v Rendleshamském lese. Rozhovoru byla přítomna i manželka vyšetřovatele UFO. Ta tvrdí, že si rozhovor zapamatovala díky mírovým protestům, které se v době pozorování konaly před Greenham Common. Halt sice tvrdí, že byl svědkem „paprsků“ vystřelujících z plavidla a mířících do skladů zbraní, odmítl však potvrdit, že by Hestletinovi řekl něco o jaderných zbraních. O tom, zda rozhovor proběhl tak, jak Hestletine tvrdí, lze alespoň podle některých diskutovat. Existuje však mnoho dalších podobných pozorování v okolí některých z nejtěžších jaderných zařízení na planetě. 

Ať už za fenoménem UFO stojí cokoli, o tom, že mají o taková zařízení zájem, není pochyb. Dne 15. července 1960, během přísně tajných testů jaderných zbraní „Vixen“, přišla zpráva o jednom z mnoha pozorování UFO na obloze nad zakázanou oblastí Woomera. Podrobnosti o tomto pozorování a zájmu armády o něj se dostaly na veřejnost prostřednictvím odtajněných dokumentů v Australském národním archivu. Podle zprávy došlo k prvnímu pozorování ve Wewaku, „místě testů Vixen ‚A‘“. V 19.15 měl konstábl Hubert Dave Scarborough ohlásit, že jeden ze statických přístrojových balónů umístěných ve vesnici Maralinga vzdálené asi 15 mil „shořel ve vzduchu!“. Po kontaktování stanice však byly všechny tyto balóny přítomny a nepoškozené. Kolega důstojník se Scarborougha vyptával, aby získal další podrobnosti.

Těsně po 19. hodině, když seděl ve svém karavanu, se mu do zorného pole dostalo světlo „síly jasného měsíčního světla, hrajícího si na zemi“. Pozoroval světlo ze zápraží tohoto karavanu. Jak se přibližovalo, začalo se měnit z bílé barvy na červenou. Zůstalo viditelné asi 30 sekund, což ho vedlo k domněnce, že se jedná o balón, který vyhořel. Vyšetřování brzy objeví další svědky. Konstábl Richard Henry Maxwell byl svědkem světla z okraje silnice. Z jeho úhlu pohledu se zdálo, že míří směrem od základny Wewak. Neměl však k dispozici žádné další podrobnosti, protože se nedomníval, že by šlo o něco významného. Vlastně až na dotaz vyšetřovatelů si vzpomněl, co viděl.

Bylo zde také několik svědků ze sousední vesnice Maralinga. Každý z nich měl hlásit, že viděl podivná světla krátce po 19. hodině. Všichni také uváděli, že k nim mířila od vojenské základny. Po vyloučení jakýchkoli zbrojních zkoušek ve Woomeře by vyšetřovatelé prověřili možnost, že světlo bylo způsobeno nízko letícím „fotobleskem“ z pozorovacího letadla. To bylo rovněž rychle vyloučeno. Kromě toho, že toho večera nebyl zaznamenán žádný let, nebyly zaznamenány ani žádné zvuky, tím méně zvuky nízko letícího letadla. Kromě toho by fotoblesk byl viditelný pouhých několik sekund a rozhodně ne až 30 sekund.

Jiná teorie naznačovala, že incident mohl být případem „požáru svatého Elma“ způsobeného statickou elektřinou stojících balónů. Ačkoli byly balóny „uzemněny“, důstojník na místě by uvedl, že statická elektřina se mohla „nahromadit natolik“, že by došlo k elektrifikaci kotevního vozidla. Výzkum naznačuje, že to bylo možné, i když nepravděpodobné. A dále, že tento jev je „běžně spojen s praskáním nebo syčením“. Oficiálně by zpráva došla k závěru, že podivná pozorování jsou důsledkem „meteoru nebo statické elektřiny“. Nejméně jeden vyšetřovatel však naznačuje, že incident nebyl způsoben přirozeným jevem. Důstojník pro zdravotní fyziku Oliver Harry Turner by navrhl, že zdroj světla byl způsoben umělým objektem. Snad satelitní kužel, nebo dokonce „létající talíř“. Skutečnost, že by oficiální zpráva považovala za vhodné toto uvést, je výmluvnější, než bychom si mohli myslet.

Pozorování takových objektů by pokračovala po celá léta. Ve skutečnosti byla jejich pravidelnost taková, že Královské australské letectvo poskytovalo všem svědkům standardní „pro forma dotazníky“. Navíc k těmto pozorováním dochází u jaderných zařízení po celém světě. Podle kapitána Davida Schindeleho bylo UFO zodpovědné za deaktivaci deseti jaderných raket večer 6. prosince 1966. K této epizodě došlo na letecké základně Minot v Severní Dakotě. Přestože místní noviny následující den otiskly zprávu o incidentu na titulní straně, z veřejného prostoru rychle zmizela. Těm, kteří byli svědky incidentu, bylo řečeno, aby o něm „nikdy nemluvili“. Až v roce 2010 se Schindele konečně rozhodl, že musí vyjít s pravdou ven, než zemře. Dozvěděl se také o dalších incidentech, které odrážely jeho vlastní. Schindele o incidentu promluví ve své knize It Never Happened Volume 1, kde také uvedl, že „mnozí z nás zažili v zařízení nesvětské incidenty“.

Dále by však uvedl, že nejčastěji byli svědci individuálně varováni, aby „mlčeli“. Ačkoli někteří lidé brali tento pokyn vážně a dodnes odmítají mluvit, jiní, včetně Schindeleho, se domnívají, že závažnost situace si takové zveřejnění zaslouží. K podobnému incidentu došlo o pouhé tři měsíce později, 16. března 1967, v nedaleké Montaně na letecké základně Malmstrom. Když se mezi personálem začaly šířit zprávy o zářícím červeném objektu nad základnou, kapitán Robert Salas si všiml blikajících světel na jejich kontrolním panelu, která naznačovala problém s raketami na místě. Vzápětí přišlo další hlášení do rádia. Tentokrát se před branami základny objevilo „UFO, které tam jen tak sedí“. Tehdy náhle přestala fungovat každá z deseti jaderných raket. Stejně jako v Minotu se tím staly nefunkčními.

Měla by tedy existovat kolektivní obava? Mají nás tyto demonstrace povzbudit k tomu, abychom se těchto jaderných zbraní vzdali? Nebo mohou být napínáním vesmírných svalů návštěvníky odjinud, kteří zdaleka nemají vůči lidstvu zlé úmysly? Tyto incidenty se rozhodně neomezují pouze na dobu studené války, ale ještě v roce 2012 se objevily zprávy z výše zmíněné letecké základny Malmstrom. Od pádu Sovětského svazu a odtajněných dokumentů, které se dostaly na veřejnost, víme, že i oni zažili podobné demonstrace převahy ze strany neznámé inteligence. Badatel v oblasti UFO, Robert Hastings, provádí výzkum tohoto konkrétního aspektu otázky UFO již více než čtyři desetiletí. Za tu dobu zaznamenal více než 150 incidentů, všechny se svědky z řad vojenského personálu, které se odehrály v jaderných skladech, na zkušebních střelnicích a raketových základnách. 

Dále uvádí, že „neobviňuje žádnou vládní agenturu“, pokud jde o utajování, které obklopuje pozorování a incidenty s UFO. Podle Hastingse je načase, aby se veřejnost dozvěděla fakta obklopující tuto složitou problematiku. Hastings pevně věří, že tyto incidenty jsou varováním inteligentních mimozemšťanů před nebezpečím takových zbraní. A budoucnosti lidstva obecně. Je to zajímavé tvrzení. Už jen proto, že existuje množství zpráv od unesených, kteří tvrdí, že takové přímé informace obdrželi. Jak jsme již dříve zdůraznili, větší obavy vzbuzují varování před následky, pokud bychom takové rady neuposlechli. Zdá se, že existuje obava z toho, že se lidstvo dostane do vesmíru. Možná si s sebou vezmeme i naše válečnické způsoby. Zdá se také, že taková vesmírná inteligence to nedopustí.

-pokračování-